Rozhovor s Valerií Kahudovou

Valerie Kahudová, Luděk Jirka

Úvodní fotka:

Rozhovor s Valerií Kahudovou

Komentář

12/05/2022

Valerie Kahudová se narodila v roce 1996 v Semilech; obor Transkulturní komunikace studovala v letech 2016-2021

Co Vás přivedlo ke studiu oboru?

Jednou jsem jela se svou sestrou do Dánska doprovodit ji na Erasmus. Jeli jsme i s její kamarádkou, která studovala Transkulturní komunikaci. Když jsme se společně koupaly v Severním moři, začaly jsme se o oboru bavit. Vůbec jsem v té době nevěděla, kam jít po škole. Nebyla jsem zrovna vzorný student, protože jsem byla hodně nemocná. Neměla jsem takové ambice jako jít na medicínu nebo na něco podobného. Ta holčina mi začala vyprávět, jak se na oboru měla, jak ji to osobnostně rozvinulo. Opravdu mě to zaujalo. Tak jsem se přihlásila. Vlastně to byl jediný obor, kam jsem se hlásila.

Předtím jste studovala jakou školu?

Gymnázium.

Proč jste si vybrala zrovna humanitní obor a nikoliv třeba ekonomický směr?

Chtěla jsem se na škole cítit dobře a myslím si, že na ekonomických oborech jsou studenti spíše pragmaticky zaměření. Já jsem tohle nechtěla, chtěla jsem rozumět světu a nabýt pocit, že nebudu ze světa zmatená. Nakonec jsem ale pochopila, že je dobré kombinovat oboje, protože mě přílišná teorie odváděla od reality. Členství v AIESEC mi to hodně napomáhá vybalancovat.

Po dokončení studia Transkulturní komunikace jsem měla pocit, že se neumím ve světě moc uchytit. Tak jsem si zvolila takovou cestu, abych se cítila více zakotveně a přihlásila jsem se na magisterské studium oboru sociální pedagogika. Je škoda, že obor Transkulturní komunikace není zaměřen konkrétně, abychom potom třeba mohli dělat sociální práci. Vadilo mi, že to není takto ošetřené. Na Transkulturní komunikaci by také mohly být víc rozvíjené jazyky, ale k tomu jsem dospěla až později, jelikož jsem se paradoxně přihlásila také proto, že jazyky nebyly pro přijímačky vyžadované.

Také jsem během Erasmu přemýšlela nad tím, proč jsme nebrali komunikaci i z technického hlediska. Naučili bychom se prezentovat písemný i mluvený projev různými formami. Pak by z nás mohli být třeba i novináři. Obor má více možných směrů, bylo by dobré to podchytit a více ho směřovat, aby studenti cítili, že můžou poté někam konkrétně jít.

Pomohlo studium k tomu, že jste si vytříbila informace ohledně světa, že jste chápala konflikty, politiku a podobně?

Určitě. Osvojila jsem si určitý přístup, který mi pomáhá porozumět světu.

Co si pod pojmem Transkulturní komunikace představujete?

Mně se vždycky vybaví spojitost s dialogem. Osobně se teď zajímám o koordinaci programů mezinárodního dobrovolnictví. Dialog se pro mě stal v tomto smyslu základním stavebním kamenem. Je nezbytný pro opravdový rozvoj mezinárodního prostředí. Tento postoj čerpám především ze studia Transkulturní komunikace.

Naplnilo Vás studium?

Ano. Jsem opravdu ráda, že mi vedl bakalářskou práci pan Petr Macek. Dovolil mi mou práci uzrát a nevadilo mu, že jsem byla na dobrovolnictví v Rumunsku. Mohli jsme mít online konzultace, vůbec na mě netlačil a vždycky mě podpořil. I díky bakalářské práci jsem dospěla k poznání, co vlastně chci jednou dělat.

Jak na Vás působil Erasmus? V čem byl přínosný?

Kromě toho, že jsem se tam naučila anglicky, což mi ovlivnilo celý můj dosavadní život, tak si myslím, že nejvíce obohacující na Erasmu je to, že dává přístup k rozmanitým perspektivám. Také jsem si tam našla přítele. Získala jsem více sebevědomí. Pokud nemáte možnost jet na Erasmus, tak opravdu vřele doporučuji připojit se k ESN Hradec Králové a stát se buddy. Díky ESN jsem poznala svého velice dobrého kamaráda z Malajsie. Asijská a evropská mentalita je opravdu odlišná a mám za to, že se od sebe můžeme hodně přiučit.

Který z učitelů zanechal u Vás největší stopu?

Asi hodně pan František Burda, protože je autentický. On vždycky s tou třídou otřese.  Pan Petr Macek také, zejména kvůli spolupráci na bakalářské práci.

Z jakého důvodu jste poté začala studovat obor sociální pedagogika?

Chtěla jsem studovat podobný obor a na Erasmu jsem si uvědomila, že bych neměla zůstávat na jednom místě. Měla jsem pocit, že pokud zůstanu na Transkulturní komunikaci, tak to už nebude mít takovou studijní dynamiku. Chtěla jsem tak nahlédnout na univerzitní život z jiné perspektivy. Chtěla jsem mít také konkrétnější uplatnění a pracovat s lidmi.

Když se zeptám na to, co byste konkrétně chtěla jednou dělat?

To je těžké říct. V současnosti bych se chtěla stát koordinátorem mezinárodních dobrovolnických projektů v ESC. Je to trochu o projektovém managmentu. Ráda pracuji s mladými lidmi. To je spíše krátkodobá perspektiva. A kam mě život dál zavede? Asi bych chtěla dělat nějakou supervizní činnost, celkově pomáhat se zlepšením sociálního klimatu ve skupinách.

Jaké máte životní cíle?

Teď jsem dost zaměřená na práci. Dříve jsem hodně přemýšlela o rodině, ale změnila se mi perspektiva. Chtěla bych teď svého času využít co nejvíce, cestovat a dělat to, co mě baví. Neznamená to, že bych zanevřela na budování rodiny, ale mám pocit, že pro mě byla dříve rodina jakýmsi úkrytem před světem, kterého jsem se víc bála.

Jak se podle Vás můžou naši studenti po studiích uplatnit?

Asi se mohou věnovat novinařině. Asi i učitelé. Možná personalisté v nějaké firmě, kde je multikulturní prostředí.

Dobře, děkuji za rozhovor.

Taky děkuji.

Další rozhovory s našimi absolventy

rozhovor s Terezou Kamešovou
rozhovor s Terezou Zyklovou a proslov z její promoce
rozhovor s Tomášem Hellerem
rozhovor s Fatimou Rahimi

Úvodní fotka:

Rozhovor s Valerií Kahudovou