Studijní pobyt Katky Baudyšové v Estonsku

Dne 1. 2. 2013 přistálo mé letadlo na tallinnském letišti, a tak začal můj půlroční studijní pobyt.
Estonsko, nejsevernější a nejmenší z pobaltských zemí. Sever a západ země omývají vody Baltského moře. V Estonsku žije 1,34 milionu obyvatel. Z toho kolem 26% obyvatel pochází z Ruska, velká část přišla do Estonska až během sovětské okupace. Po roce 1991 si Estonci vydobyli svobodu tzv. Zpívající revolucí. V tomto období si většina Rusů vzala estonské, nebo ruské občanství, ale cca 165 00 lidí si nevybralo žádné a jsou tak nyní bez státní příslušnosti! Mají takzvané šedé pasy, což jim výrazně znepříjemňuje život, a jsou diskriminováni jak z estonské, tak z ruské strany.
Estonština patří do skupiny ugrofinských jazyků. Člověk, který jej neovládá, nemá šanci porozumět jedinému slovu. Já jsem stále u základních frází a obávám se, že se již dále neposunu. Naštěstí je zde znalost angličtiny vysoká, zejména u mladší generace. I starší lidé však angličtinu ovládají, což mě překvapilo, neboť v porovnání s Českou republikou je tu situace mnohem lepší. Už děti ve školkách mají povinnou výuku angličtiny. Ten, kdo má alespoň základy ruštiny, se nemusí obávat, že by je nevyužil, neboť většina řidičů autobusů je ruského původu.
Šedivé postkomunistické budovy, hustý černý dým vycházející z komínů, mráz zalézající pod nehty a nerudný řidič autobusu. To jsou první zápisky z mého deníku. Z Estonců na první pohled vyzařuje něco zvláštně melancholického. Působili na mě tvrději a nepřístupněji v porovnání s Čechy. Pokud vás osobně neznají, příliš toho nenamluví. Navázání rozhovoru na ulici je v podstatě nemožné. Pouhé poděkování za podržení dveří Estonce rozhodí natolik, že je půl dne konsternován. Pokud se ale člověk dostane pod jejich krustu stydlivosti, zjistí, že jsou velice přátelští a milí. Rádi cestují a věří ve vzestup své země. Milují nové technologie, wi-fi připojení je úplně všude.
Zázemí Tallinnské univerzity je vyloženě přepychové. Škola má celkem 6 budov, prostředí je super-moderní a přizpůsobené potřebám studenta, takže nám známé „boje o zásuvky“ se nekonají. Z počátku mi kampus připadal jako labyrint, ale časem se člověk zorientuje.
Semestr je tu rozdělen do dvou částí, kdy každá část je ukončena zkouškovým obdobím. Některé jsou vyučovány pouze po první nebo druhou část semestru, jiné trvají až do léta. Suma sumárum student tu za rok absolvuje čtyři zkoušková období. Máme tu také hostující vyučující. Od příštího týdne mi například začíná kurz s názvem Models of Cultural Differences (Modely kulturních rozdílů) s Gregorem Sterzenbachem z Univerzity Ludwiga Maxmiliana v Mnichově.
V hodinách je po nás vyžadována komunikace a zpětná vazba, skupinové práce nebo samostatné studium textů či tvorba esejí.
Po příjezdu se student musí dostavit na úřad, kde nahlásí svůj trvalý pobyt a požádá o estonskou ID kartu. Z toho pro něj plynou výhody v podobě bezplatného využívání MHD. Tedy pokud si zřídí zelenou kartu, která je podmíněná ID.
Existuje tu také Erasmus Student Network, což je erasmácká síť, která připravuje a zařizuje řadu akcí pro studenty. Pokud máte chuť a větší obnos peněz, můžete se každý týden vydat na výlet s ESN.
Estonsko je chladnou zemí s chladnými lidmi. Přesto tu na vás čeká mnoho věcí, které vás jistě zahřejí.