Studentská reflexe – Video z Banátu

Milí, nejmilejší,
už je to opravdu tady.Hodiny práce jsou konečně za mnou, kolem 260 videí pořízených v rozmezí od 5. do 11. 6. sestříháno, vystříháno, rozstříháno a všelijakým dalším pro/střihem i jinak upraveno do výsledné podoby, kterou vám zde překládám, volně ke stažení (vyšší kvalita než on-line verze).
(A napíšu to radši rovnou, sem: všichni si spolu s filmem hnedle stáhněte i program Media Player Classic, zdarma dostupný třeba na stahuj.cz, který jediný – ač se jedná o klasické „.AVIčko“ – dokáže přehrát i tuto zmenšenou verzi videa v dost obstojné kvalitě.)
Stejně jako každý distributor vám ale musím napsat pár řádků – nikoli jen jako navnadění (to si ostatně nechám až na samý konec textu!), ale i nutný > > stručný < < komentář. (Běžně se toto říká na pódiu u malého stolečku při přebírání ocenění typu Český lev, ale tuším, že nebudu mít čas, až mě tam budou zvát. Studium je studium...) A tak si několik slov neodpustím ani já - berte je třeba jako "návod", jak se připravit na sledování tohoto vzrušujícího snímku.
Tak-že:Začnu omluvami.
Omlouvám se vám všem, že se mi podařilo film vyprodukovat až po měsíci. (Ano, před měsícem touhle dobou jsme ještě brázdili rumunské hory!) Dlouho nebylo dobrého programu ke zpracování videí a – samozřejmě- i dostatku času (k nalezení onoho programu i úpravám videí samotným).Omlouvám se, že jsem při natáčení věnovala pozornost hlavně několika vybraným jedincům. (Například vůbec nechápu, jak jsem se do všech videí vecpala já. Nebo minimálně můj hlas či funění.) Na druhou stranu – mohli jste být před kamerou průraznější… snese mnohé vejtahy. 🙂 …Avšak doufám, ba dokonce jsem si jistá, že alespoň na okamžik se tam zahlédne každý účastník banátského putování. Chce to jen vydržet a nepolevit v hledání (či se prostě spokojit s pohledem na jiné, o to zajímavější lidi).Omlouvám se – opravdu velmi se omlouvám! – za své trapné komentáře. Pokusím se jich do příští exkurze zcela zbavit, nebo alespoň snížit jejich frekvenci. Při stříhání snímků jsem se sice ještě snažila je omezit, vymazat, jakkoli zredukovat, a snad se to i podařilo, přesto však doporučuji posilnit se před sledováním filmu čímkoli alkoholickým.Omlouvám se, pokud se někdo po zhlédnutí nebude moci zbavit pocitu, že jsem celou dobu točila jen blbosti (a to důležité ne). I to se, mezi námi filmaři, občas může stát. V takovém případě budu doufat, že budete shovívaví (a nadávat nebudete přede mnou, neb jsem vcelku citlivá) a že se ubráníte nočním můrám.V této souvislosti se omlouvám i za časový formát videa – hodina vašeho života je moc (a na dostatečný souhrn prožitých sedmi dní málo).Omlouvám se všem, kdo s námi nebyli a moc moc by chtěli – protože to byl skvělý týden, máme úžasné zážitky a opravdu „to stálo za to“… (Omluva za provokaci.)Omlouvám se též za roztřesenou ruku (potažmo kameru). Stativu nebylo a svalstvo bylo vyčerpáním poněkud… neklidné.Dále se omlouvám všem, kteří byli nenechavým objektivem přistiženi při čemkoli, co nechtěli dál šířit (a já to teď vesele – ach, jak vesele! – šířím). Mám – samozřejmě zcela subjektivní – dojem, že nic takového se ve výsledném filmu neobjevuje… pokud ano, jedná se výhradně o pocit autenticity dodávající nutnosti.A omlouvám se také, pokud vám to na některých záběrech vyloženě nesluší. Mám sice celkem dobrou kameru, ale zázraky neumí. (Viz já.)
Nyní bych přistoupila k stejně nutným poděkováním. (Dobře… Možná, že až tuto část si nechám na to pódium ČESKÉHO LVA (nenápadné připomenutí pro lidi za tuto věc zodpovědné, obzvlášť pro ty, jenž se starají o NOMINACE)…)
Děkuji Evropské unii, že nám finančně umožnila tuto skvělou exkurzi. Transkulturního vyžití se nám dostalo převelice, jsme o poznání „uvědoměnější“ (což, mimochodem, beru jako hlavní cíl našeho studia… a vřele to doporučuji všem) a neskonale vděční.Děkuji CK Kudrna za přípravu a organizaci zájezdu. Ať si zlí jazykové říkají, co chtějí, ale bylo to profesionální (bez ztráty osobního přístupu), za což vám patří velký dík. (Jmenovitě patří mé díky Vildovi a Ivošovi.)Děkuji pánům řidičům, že nás tak bezpečně vezli tam i zpět, ba co víc – ochotně prodávali horké i studené nápoje a otevírali zavazadlový prostor, kdykoli jsme měli sebemenší pocit, že je to potřeba (například když nás v autobuse přepadl malý hlad, přičemž se domácí řízky dusily dole, v kufru).Děkuji učitelům, kteří se také nemalou měrou podepsali na hladkém průběhu celého výletu. A vůbec, byli prostě fajn, zvlášť v chladivé přítomnosti Ursuse.Děkuji bohu ( / osudu / náhodě či – říkejte si tomu, jak kdo chcete), že mně bylo zle až poslední den cesty. Plus že vyvrknutý kotník dlouho bolavě neprotestoval. …Jednoduše díky, že jsem v relativním zdraví přežila já i všichni ostatní.Děkuji celníkům, že nás nakonec nechali jet domů… všechny.A v neposlední řadě děkuji vám všem, nevědomým hercům, za skvělý týden a božské výkony. (Speciální dík pak patří Terezce Pirklové, která nás svým brilantním komentářem prováděla celým zájezdem.)Jo a díky i příbuzným, přátelům, partnerům a všem obětem, které se teď na film budou „muset“ dívat s vámi.
Pište, po kolika minutách kdo usnul. Challenge accepted!?
Tolik k děkovačkám, na závěr mi ještě dovolte ono krátké „zvací“ motto:
PRESS PLAY => POJĎTE ZAŽÍT BANÁT (ZNOVU)!