Východ, Západ, migrace a Evropa

Již několik let se objevují obavy z demografického vývoje Evropy v kontextu relativně početných muslimských minorit v některých západoevropských zemích. Debata se vyostřila ve chvíli, kdy radikální Islám přestal „pouze“ ovládat části Afganistánu a útočit teroristickými akcemi na západní cíle, ale vybudoval si vlastní „státy“ na území Sýrie, Iráku či Libye. Do popředí se dostala ve chvíli, kdy již tři roky trvající imigrační proud z Asie a Afriky přeskočil ze středomoří rovněž na Balkán a dosáhl nikoliv již statisícových, nýbrž milionových hodnot. Velká část příchozích jsou Muslimové.
Debata o tom, jakým způsobem zvládnout tuto vlnu, se často vede v extrémních pozicích naprosté otevřenosti všem imigrantům, někdy včetně ekonomických, a naprostého odmítání jakékoliv imigrace snad s výjimkou ohrožených náboženských menšin Blízkého východu. Z veřejných debat je patrné, že hlavním zdrojem obav je Islám a případná změna uspořádání státu, společnosti a životního stylu, pokud by jeho příslušníci získali dominantní vliv. Jsem přesvědčen, že se v debatách o Islámu často odhaluje především úzkost z vývoje vlastní společnosti, že vlna imigrace představuje zrcadlo namířené do tváře současné evropské civilizaci. Přesto nelze nepoložit otázky i po charakteru Islámu a jeho současného vývoje.
Nejprve zásadní otázka: lze Islám ztotožnit s islamismem? Nesouhlasím s historickými analogiemi typu, že Islám je jen opožděný ve vývoji o 600 let za křesťanstvím a podobně. Přesto zkusím nabídnout jinou. Při pohledu na mapu Evropy v roce 1941 byl celý evropský kontinent rozdělen mezi nacisty a komunisty. Při povrchním pohledu zvenčí by se zdálo, že tyto dvě deviantní teorie vyrostlé ale zcela z evropských kořenů jasně dokládají celkovou zvrácenost evropské kultury a tradice….

Celou vstupní tezi, která zahajovala panelovou diskusi na téma Západ, Východ, migrační krize a možnosti transkulturní komunikace si můžete přečíst zde.