Studijní pobyt Lenky Macháčkové v Litvě

Hned první den mého čtyřměsíčního pobytu v Litvě začal dobrodružně. Kvůli autobusovým spojům jsem dorazila den před oficiálním začátkem semestru, na první noc jsem si tedy musela zařídit ubytování v hostelu, ke kterému jsem se po příjezdu rozhodla dojít po svých, což mi umožnilo důkladně si prohlédnout překvapivě celkem maličké centrum města. Druhý den už mě vyzvedla má mentorka, ukázala mi koleje a pomohla zařídit všechny potřebné „příjezdové“ záležitosti.

První týden byl vyloženě seznamovací – a to nejen s ostatními erasmáky, ale také s kolejemi, univerzitou, Vilniusem a celkově Litvou. Místní ESN (Erasmus student network) nám připravila spoustu výletů, aktivit a prohlídek. Mentoři z ESN nás provázeli celým pobytem, pomáhali s veškerými problémy, otázkami, organizovali různé akce.

Univerzita Mykolase Romerise vznikla poměrně nedávno, je vcelku moderně vybavená a co mě nejvíce překvapilo, najdete tu téměř nonstop otevřenou knihovnu. Není se ale čemu divit, místní ubytování totiž nenabízí zrovna ideální studijní podmínky. S kolejemi už to totiž tak oslnivé není, maličkaté pokoje pro dvě či tři osoby jsou vybaveny opravdu jen tím nejnutnějším, o hygienických podmínkách ani nemluvě. Ubytování je opravdu tak trochu šokující zkušeností, nicméně cenově je velmi výhodné a pro krátkodobý pobyt dostačující. Vrátím se ale ještě k univerzitě. Mimo vyučování se tady dá strávit prakticky celý den. Nachází se tu několik kantýn a kavárna, tělocvična s pravidelnými neplacenými aktivitami a posilovna. Prostorné chodby vybavené stolky a gauči poskytují příležitost k setkávání i studování, a již zmíněná knihovna je velice rozsáhlá, vybavená množstvím techniky a také velkým výběrem literatury v angličtině, poskrovnu i v češtině.

Vyučování na univerzitě začalo hned po úvodním seznamovacím týdnu, první dva týdny byly ale „nákupní“, mohli jsme navštívit jakýkoliv kurz a následně se rozhodnout, jestli si ho zvolíme nebo ne. Výuka je zde rozdělená na sudé a liché týdny, některé předměty byly tedy pouze ob týden. Jedna vyučovací hodina je pak dvakrát tak dlouhá jako u nás. Požadavky na kurzy byly většinou podobné – splnit docházku, odprezentovat určité téma či napsat seminární práci a na závěr test. Pro mě nejužitečnějším předmětem, který jsem si zvolila, byla jednoznačně litevština. Díky výborné paní učitelce jsme se naučili všechno potřebné pro naše „přežití“ a spoustu zajímavých informací o historii a kultuře Litvy.

Celkově jsem moc ráda, že jsem na Erasmus do Litvy vyrazila. O Litvě jsem toho před odjezdem mnoho nevěděla a (nejen) proto mě v mnoha směrech překvapila. Zaskočila mě pořádná a dlouhá zima, přestože byla údajně nejmírnější za posledních několik let, věčně zakabonění a odtažití Litevci, na druhou stranu především ti mladí vždy ochotní pomoci a perfektně ovládající angličtinu, nádherné památky a kostely, úžasná příroda. No a po mrazivé zimě nakonec i to, že tu také může být třicet stupňů a bez opalovacího krému není radno vycházet. Dostala jsem příležitost poznat novou zemi, poznat spoustu skvělých lidí, získala jsem nové zážitky a zkušenosti, které nikdy nezapomenu. Za tuto příležitost jsem moc vděčná a doporučuji každému, ať neotálí a vyrazí ;-).