Ne pro zisk: Proč demokracie potřebuje humanitní vědy

Autorka tuto knihu (česky Filosofia 2017) věnovala hlavně americké a indické společnosti, kde je podle autorky nejvýraznější odsun humanitních věd a ztráta schopnosti vzdorovat autoritě, manipulaci či zakrnění sympatie s marginalizováni a odlišnými a bezradnost tváří v tvář problémům globalizace, ale nevyhýbá se ani popisu situace v Evropě a ostatních zemích.
Humanitní vědy a umění hrají v dějinách demokracie ústřední úlohy, a přesto se dnes mnoho rodičů stydí za to, že jejich děti studují literaturu nebo umění. Můžeme říci, že toto už je realita. Žijeme ve světě, kde jsou upřednostňovány pouze a jen kompetence, které člověku v budoucím životě pomůžou k zisku. V této knize se autorka Nussbaumová zaměřuje na důležitost a potřebnost humanitních studií ve světě k podpoře demokracie ve společnosti. Autorka se zejména opírá o osobnosti Rabíndranátha Thákura, což byl indický nositel Nobelovy ceny za literaturu a zakladatel experimentální školy a univerzity, Johna Deweye, Jeana-Jacquesa Rousseau, Donalda Winnicotta či Ralpha Ellisona. A touto knihou se snaží autorka prezentovat svoji dlouholetou snahu o svůj výchovný model rozvoje člověka, který je zásadní pro demokracii a globálně orientované občanství.
Nussbaumová popisuje jak je ve společnosti patrné opovržení nad humanitními obory, které jsou chápány jako nepotřebné, ale i přesto, že jsou to humanitní obory, které ve společnosti podporují imaginaci, kreativitu, empatii, přísně kritické myšlení, které jsou nepostradatelné pro fungující společnost, ale podle Nussbaumová je současný trend opačný a pokud to tak půjde dál tak budou národy v budoucnu produkovat spíše generaci užitečných strojů než všestranně rozvinuté občany, kteří dokáží samostatně a kriticky myslet a dokáží být empatičtí vůči svým spoluobčanům.
Nový trend je usilovat o majetky, která nás chrání, těší a přináší nám uspokojení, ale je to pouze materiální skořápka, díky které zapomínáme na to, co člověka spojuje se světem a s ostatními lidmi. V člověku bychom neměli vidět jen užitečný nástroj nebo překážku ve vlastních plánech a zapomínáme na duši, kterou autorka nemusí chápat ve smyslu náboženské konotace, ale to, co dělá člověka člověkem, a to schopnost myšlení, imaginace, a to co nás činí lidmi a díky čemuž nejsou jen naše lidské vztahy prospěšné jen k našemu užitku. A tato skutečnost může gradovat až do té výše, že přijdeme o hodnoty, které jsou cenné pro budoucnost demokracie.
 Autorka neodmítá obory technické, ekonomické a chápe její důležitost i prospěšnost pro výchovu, ale přeci jen je názoru, že humanitní vědy jsou na druhé koleji a demokracie potřebuje právě, a hlavně nepřestávat rozvíjet právě ty vědy humanitní. Ostatní vědy mohou být přítelem pro humanitní vědy a nikoli nepřítelem.
 Autorka se také zamýšlí nad tím, co znamená, když se o dané zemi řekne, že dosahuje pokroku. Všeobecný konsensus je, že ekonomicky vzkvétá, zvyšuje svůj národní hrubý produkt na hlavu. A tento růst je bez ohledu na zlepšování jiných aspektů kvality lidského života a autorka se opírá o empirické studie, které vypovídají, že politická svoboda, zdraví a vzdělání s tímto rozvojem souvisí jen omezeně. Výsledky tohoto ekonomického růstu ale však nepronikají dolů, aby zlepšily zdraví a životní situaci i té nejnižší vrstvy obyvatel, proto toto směřování národů je podle Nussbaumové nepromyšlené a historicky nenavazuje na tradici vzdělávání.
Humanitní obory mají svůj osud komplikovaný již od samého počátku, který symbolizuje velký Sokrates, který pro své kritické myšlení a pochybnost byl odsouzen k trestu smrti. Sókratovská forma aktivního učení se zkoumání, jež využívala prvků umění, byla odmítnuta a nahrazena pedagogikou násilného biflování na zkoušky.
Demokratická výchova občanství by se podle autorky měla zabývat i tématy narcismu, bezmocnosti, studu, odporu a soucítění, tyto jednotlivá témata v knize detailně rozebírá z filozofické i kulturní a sociální antropologie.
Výchova v tomto ohledu hraje zásadní roli. Okolní kultura může například děti učit pohlížet na nové imigrační skupiny nebo na cizince jako na beztvářnou masu, která ohrožuje jejich hegemonii – nebo je může naopak naučit tomu, že budou vnímat příslušníky těchto skupin jako jednotlivce, kteří jsou jim rovni a sdílejí společná práva a odpovědnosti.
Kniha je snahou o vyvolání nových diskuzí o důležitosti humanitního a všeobecného vzdělávání. Myslím si, že vyvolání této diskuze se autorce povedlo, kniha byla přeložena do více než 20 jazyků a autorka absolvovala cestu po světě, kde se na různých setkáních, konferencích či diskuzích zamýšlela nad svoji knihou a propagovala svoje myšlenky. Autorka se také nijak kriticky nestaví k technickým či ekonomickým oborům, ale zdůrazňuje důležitost všeobecného vzdělání, které může i student ekonomického či technického oboru navštěvovat v rámci svého studijního programu.

Martha C. Nussbaumová – profesorka etiky a jurisprudence na Chicagské univerzitě. Její pole působnosti je široké, sahá od antické filosofie přes politickou teorii a feminismus až k etice.