Má stále smysl používat slovo migrant?

Takto by se dal přeložit název jednoho z panelů na konferenci „Innovative Approaches to Migration and Mobility Studies“, která proběhla ve švýcarském Neuchâtelu ve dnech 12.-13. září 2019. V panelu debatovali odborníci zabývající se migrací, konkrétně Virginie Guiraudon ze Science Po Paris, James F. Hollifield ze Southern Methodist University, Irini Kadianaki z University of Cyprus, Marco Martiniello z University of Liege, Patrick Simon z INED Paris a Ann Singleton z University of Bristol. Zabývali se tím, co termín migrant představuje a jaké přínosy nebo omezení nám jeho význam nabízí.

Celá konference na University of Neuchâtel se nesla v duchu „pryč se starým, sem s novým“, čímž však nebylo myšleno, aby někteří starší účastníci nebo emeritní profesoři odešli mlčky do kouta a aby o ožehavých tématech v migračních studiích debatovali pouze mlaďoši, ale mělo se na mysli „pryč s migrací, sem s mobilitou.“ Nejedná se vlastně o nic nového, akademické diskuze (alespoň v západní Evropě) ohledně termínu mobilita již nějaký rok probíhají.

Ale zpátky k diskutantům. Hned zkraje si vzal slovo Marco Martiniello a k termínu migrant se vyjádřil velice kriticky. Jeho poselství bylo jasné – jedná se o kategorii užívanou ve veřejném diskurzu a sloužící mocenským zájmům a právě tyto dva rámce formují podstatu termínu migrant, který je přebírán i do akademického světa. V sociálním životě je zařazování nebo klasifikování do skupinovosti (grouping) běžné – to nezapomněl zdůraznit – ale v rámci akademického světa se mají pojmy dekonstruovat a poté se má vést dialog s veřejnou sférou. Slovům Marka Martiniella ostatní diskutující přitakali a není třeba dále rozvádět tuto problematiku, ze které by se Pavlu Baršovi a dalším „politickým“ odborníkům možná zježily chlupy na zádech. Ale co hůře – Marko Martiniello dodal, že mocenská pozice neuvažuje o migrantech jako o lidských bytostech, ale že esencializuje jejich identity, které jsou tak vnímány jako neměnné a stabilní, ačkoliv jsou ve skutečnosti v sociálních interakcích a v běžných sociálních procesech fluidní a dynamické. To je nám všem známo – při nákupu v trafice existuje sociální role nakupujícího a prodávajícího, po příchodu domů sociální role manžela nebo manželky, ale pro stát a státní úředníky bude jedinec vždy migrantem, ať již bude cestovat vlakem nebo si dá ráno sprchu.

Termín migrant je pak z pohledu diskutujících nezbytně spojen s mocenským zájmem národního státu a vyjadřuje vlastně jedince nechtěného v té nebo oné zemi. Oproti tomu termín expatriant (expats) označuje téměř úplný opak. Tato binární opozice je však spojena nejen s rozdílným hodnocením osob podle původu, ale především s představou státu, který si uzurpuje právo na označování a definování, legitimizuje je a uvádí do veřejného prostoru. Státocentrická perspektiva se však dá lehce nahradit termínem mobilita. Tento termín není zatížen ideologií národního státu, ale jedná se o termín spojený s otevřeným prostorem i s otevřenou společností.

Rozdílnost v definici mobilního jedince a migranta je tedy ve významu. Zatímco migrace je spojena s oddělenými prostory národních států, protože migrantem se jedinec stává v momentě překročení hranic, s kategorizováním osob do kategorií národa, protože se migrant označuje tou nebo onou národností, s exkluzivitou identity, s kořeny a s přináležením, protože je identita migranta vnímána jako stabilní, neměnná a nepatřící k „nám“, termín mobilita je spojený s neustálým pohybem, dočasností, nestálostí a intersubjektivním spojením s jinýmijedinci. Termín migrace se tak váže na pozicionalitu státocentrické perspektivy, zatímco mobilita vyjadřuje pouze prostorovou perspektivu a je více individualistická.

Stát má sice stále přístup k teritoriu a mimo výše uvedené také např. definuje jedince podle občanství a tedy i podle narození, čímž se také rozlišuje, kam daný jedinec přináleží nebo nepřináleží, ale tato perspektiva by měla být dekonstruována a nahrazena. A to nikoliv pouze z toho důvodu, že mocenská státocentrická perspektiva a jednání vyjadřují vždy silná omezení pro svobodu jedince a projev jeho vůle – zapouzdřuje jedince do prosté kategorie esenciality, odlidštění, prostého „obchodního“ artiklu, se kterým se pak instrumentálně nakládá – ale zejména proto, že mobilita vyjadřuje pohyb navzdory těmto omezením. Vlastně s nimi ani počítá, utváří pohyb, příležitosti a sociální sítě nezávisle na mocenské hierarchii. Jedná se o studium lidské perspektivy a nikoliv o perspektivu státu. Nemůžeme se tak divit, že je lepší upřednostňovat termín mobilita před termínem migrace.

Lze samozřejmě tvrdit, že tyto pohledy jsou příliš binární, opoziční, vzájemně se vylučující, exkluzivní a že se tím lze dostat do stejné pasti, v jaké se nalézají slova expatriant a migrant, ale zároveň je důležité uvést, že tím dochází také k odluce interpretace státocentrické mocenské pozice od lidské perspektivy. And that´s all that matters. Termín migrant je totiž prostředkem k ostrakizaci, vyloučení a odsunutí ze společnosti a už jen sémantický význam tohoto pojmu je morálně a eticky spojen s negativními konotacemi. Zbývá se tedy zeptat – jsme mobilní, expatrianti nebo migranti?