Když básníci táhnou

Je červenec roku 2016, posmutnělý měsíc, ve kterém se vystupňovaly celosvětově naléhavé události do neblahých předzvěstí. V Evropě proběhlo několik nových teroristických útoků v režii veskrze zmatených, frustrovaných, a podle svědectví, psychicky narušených jedinců. Média jsou toho plná. Sdílené obrazy mají tendenci se násobit, opakovat a inspirovat. Velmi by mne překvapilo, kdyby napětí kolem uprchlíků těmito útoky skončilo.
Také v Turecku proběhly mohutné útoky teroristů a nakonec i pokus o vojenský převrat. Tureckému prezidentu Erdoganovi situace paradoxně pomohla posílit prezidentské pravomoci a otevřít cestu k téměř policejnímu státu. A aby toho nebylo málo, v amerických prezidentských volbách, kandidát republikánů, Donald Trump zpochybňuje základní principy ochrany členských států NATO. Rozhovory na taková témata třaskají jako nášlapné miny, lidé se při nich jen cvičí v betonování svých postojů, ale také z jedné strany v animozitě a z druhé strany v nekompetentní naivitě.
Právě v tomto čase jsme se pustili na cesty. Lehkost a nezatíženost prázdninové nálady odsunula světové dějiny do pozadí a do popředí vystoupily obrazy míst, která nás až magnetickou silou přitahovaly.

Celý text si můžete přečíst zde