Bakalářská práce ze 78. rovnoběžky

NULL

Úvodní fotka:

Bakalářská práce ze 78. rovnoběžky

Komentář

22/06/2020

Podzim 2018 a s tím i začátek zimního semestru na oboru Transkulturní komunikace s sebou přinesl povinnost zadání bakalářské práce. Neměla jsem tušení, o čem bych chtěla psát, ale věděla jsem, že bych ráda práci založila na terénním výzkumu. Shodou okolností doktorka Sokolíčková přišla na přednášku, kde nám pustila krátké promo video ze Špicberk. Bez jediného komentáře proč, se nás začala ptát na naše názory na tohle velmi unikátní místo. Následovalo krátké představení jejího výzkumu, který provádí na Špicberkách pod vedením Thomase Hyllanda Eriksena. Poté přišla nabídka vycestovat na Špicberky a udělat zde terénní výzkum mezi českými vědci, turisty, residenty a o tento výzkum následně opřít bakalářskou práci. Nejsem milovnice chladných krajů, takže vycestovat v létě do Arktidy nebyl jeden z mých životních snů, ale byla to výzva a ty já přijímám. Zároveň mi od začátku bylo jasné, že Longyearbyen je antropologicky velmi zajímavý. Vzápětí přišlo rozhodnutí a email doktorce Sokolíčkové, že bych ráda využila její nabídky a napsala práci pod jejím vedením. Součástí mé práce byl terénní výzkum na Špicberkách, kde jsem ve finále shodou několika okolností a náhod strávila měsíc a půl.
Do Longyearbyenu jsem přiletěla těsně po půlnoci na začátku července. Hned jak jsem vyšla z letištní haly přivítal mě čerstvý arktický vzduch a pustá krajina fjordu obklopeného horami. Ačkoliv bylo těsně po půlnoci na obloze zářilo slunce. Okamžitě víte, že jste na zvláštním místě. Svalbard je nejpřístupnější, nejdivočejší místo na světě. Ačkoliv zde naleznete veškeré výdobytky moderního světa, jako je bazén, fitness centrum, luxusní restaurace, obchod, knihovna, kino, kostel, tak se nacházíte v naprosté divočině a habitatu ledního medvěda. Na souostroví žije cca 3 500 těchto predátorů a není výjimkou jejich přítomnost v okolí města a osídlení. Proto hranice dvoutisícového městečka nemůžete opustit, aniž byste byli ozbrojeni. Území je pod správou Norska, tudíž oficiální měnou je norská koruna. Mluví se zde převážně norsky, ale snadno se s kýmkoliv domluvíte anglicky. Komunita místních obyvatel je velmi pestrá, kosmopolitní a skládá se z 58 národností. Geograficky i složením obyvatel je to tedy velmi zajímavé místo, protože jste na území nikoho a definovat Špicberčana je velmi složité. Průměrná doba pobytu je 5 let a velkou část komunity tvoří sezónní pracovníci. Otázka špicberské komunity je tedy antropologicky, ale i sociálně velmi zajímavá. Jaký je asi život v takovém malém „akvárku“, kde po pár dnech v obchodě a na ulici potkáváte stále stejné tváře? Tak právě na to jsem několik týdnů snažila najít odpověď.

Úvodní fotka:

Bakalářská práce ze 78. rovnoběžky