Studijní pobyt Martiny Křečkové v Portugalsku

Letěla jsem do Portugalska- země vyhlášené vínem, korkem, mořeplavci a melancholickými písněmi fado. Z lisabonského letiště jsem zamířila přímo do středu Portugalska, a to do města Leiria, kde probíhal intenzivní jazykový kurz EILC. Po 3 týdnech jsme složili závěrečnou zkoušku ze základů portugalštiny, rozloučili se s novými přáteli a rozjeli se do různých koutů Portugalska. Má cesta vedla jen o 45 minut dále, do města Coimbra.
Coimbra je vyhlášeným městem studentů a jejich tradic, a je známá především díky nejstarší portugalské univerzitě založené již v roce 1290. Na každém kroku tu narazíte na studenty, velmi často v tradičních uniformách s plášti, kterými se údajně inspirovala i spisovatelka J.K.Rowling. Také zde probíhají 2 velké studentské slavnosti, údajně největší v celém Portugalsku. První je Latada, která se koná na začátku zimního semestru a křtí se při ní studenti prvního ročníku. Druhou je Queima das Fitas, květnová oslava na závěr akademického roku s průvodem alegorických vozů. Zde si mohou první ročníky poprvé obléknout tradiční uniformu s pláštěm. Při obou slavnostech ve městě probíhají koncerty, sportovní akce a jiné doprovodné aktivity.

Po pár dnech se složitým hledáním bydlení (koleje zde nejsou), se podařilo sehnat byt a konečně jsem se mohla vydat do školy, kterou však není ta prastará Univerzita, ale podstatně mladší Instituto Politécnico Coimbra. První 3 týdny byla možnost chodit na jakékoliv předměty, a po konzultacích s učiteli si vybrat ty hodiny, které nám budou vyhovovat a kde budou schůdné požadavky. Zásadním problémem pro Erasmus studenty na zdejší škole totiž je, že všechny předměty (mimo angličtiny) jsou vyučovány v portugalštině. Tento problém se řeší tak, že vyučující nám zadají eseje a prezentace v angličtině, výuka je ovšem portugalsky. Pouze v jediném předmětu nám vyučující přidělil „překladatele“ – tedy studenta, který je schopný nám vše překládat do angličtiny a pomáhat nám s veškerou komunikací. Tento případ je ovšem velmi ojedinělý, většina místních studentů anglicky buď téměř vůbec neumí, nebo se bojí promluvit. Styl výuky připomíná spíše střední školu, obory mají kolem 20-30 studentů, které mají pevně daný rozvrh a pouze povinné předměty. Výuka poté probíhá v blocích po 2 nebo 4 hodinách. Není zde dělení na přednášky a cvičení, záleží vždy na učiteli, jak hodinu pojme, ale většinou je styl podobný našim cvičením. Studenti se však mnohem více aktivně zapojují, diskutují a ptají se. Nezvyklá je také opravdová hrdost studentů na svou školu, která se projevuje hlavně tím, že každý obor si každoročně nechává vyrobit „reprezentační“ mikiny, s logem a jménem oboru. Tyto mikiny pak studenti nosí celý rok nejen do školy.

Výběr předmětů je velmi pestrý, a člověk si může vybrat z mnoha různých oblastí, nemusí se držet stanoveného programu Education – já si tak nakonec kromě portugalštiny a angličtiny vybrala například Psychologii skupin a pracovních teamů, Interkulturní vzdělávání, Kulturní antropologii a Sporty a aktivity v přírodě. Požadavky jsou různorodé, nejčastěji to bývá splnění docházky, skupinová esej a prezentace zadaného tématu, závěrečný test, v případě Sportu potom kromě testu i průběžné hodnocení z více aktivit, např. lezení na umělé stěně.
Vzhledem k tomu, že školní rozvrh nám ponechává dostatek volného času, máme i mnoho příležitostí k cestování, a tak se téměř každý víkend snažíme o prozkoumávání nových oblastí. Doprava je zde poměrně drahá – ať už se jedná o MHD, či dálkové autobusové a vlakové spoje. Díky využívání Couchsurfingu a občasného stopování se nám tedy daří nejen ušetřit, ale také poznávat opravdové portugalské domácnosti. Portugalci jsou velmi ochotní, pohostinní, usměvaví a milí, a překvapivě postrádají jižanský temperament, tak typický pro Španěly či Italy. V případě potřeby vám vždy ochotně pomůžou.

Portugalsko jako země nabízí mnoho – dlouhé pláže omývané Atlantikem, historické hrady, pevnosti, kláštery a poutní místa, vyhlášené vinice na severu v údolí Douro, plantáže korkových dubů na jihu či nádherná pohoří ve střední části. Téměř všude je bohužel opravdu patrná ekonomická krize – centra měst jsou plná opuštěných, polorozpadlých budov, na jejichž opravu nejsou peníze, na jihu jsou rozestavěné a opuštěné turistické resorty, a každý si stěžuje na nemožnost najít práci či na snižování platů a zvyšování nájmů.
Co vás zde asi nejvíce překvapí je neexistence ústředního topení v portugalských domech. Zhruba od konce října tedy musíme doma chodit v několika vrstvách, a ani spaní ve svetru už není ničím neobvyklým.
Portugalsko si mě doopravdy získalo, a pokud by to záleželo na mně, rozhodně bych zde zůstala i v příštím semestru. Co vím jistě je, že se sem určitě brzy vrátím a budu pokračovat v poznávání místní kultury. Stoprocentně doporučuji tuto zemi navštívit a procestovat co nejvíce je to možné. Totéž platí i pro Erasmus, pokud máte šanci odjet, rozhodně ji využijte – získáte stovky nezapomenutelných zážitků a přátel z různých koutů Evropy.

Martina Křečková, 13.11.2013, Coimbra