Rozhovor s Lukášem Noskem

Lukáš Nosek se narodil v roce 1995 v Pelhřimově; obor Transkulturní komunikace studoval v letech 2017-2022.

Co Vás přivedlo ke studiu oboru?

Na obor jsem se dostal náhodou. Přijímací řízení jsem řešil na poslední chvíli. Nevěděl jsem, co dále dělat, když mě nevzali na jednu výtvarnou školu. Vybral jsem si tak dva obory, transkulturní komunikaci a textilní tvorbu. Na oba jsem se nakonec dostal, ale na transkulturní komunikaci mě zaujalo přijímací řízení s Petrem Mackem a Petrem Mikoškou. Dávali mně otázky z toho, čemu se na transkulturní komunikaci vlastně věnujeme, a hrozně mě to nadchlo.

Předtím jste studoval střední školu kybernetiky?

Ano, aplikované kybernetiky.

Proč jste si vybral humanitní obor a nikoliv třeba ekonomický směr?

V rodině si povídáme o mnohých tématech a s tátou jsem vždycky rád filozofoval. Takže jsem si v oboru nakonec našel to, co mě bavilo. Moje volba nakonec byla trochu náhoda, ale pěkně se to střetlo s mou osobností. Rozhodně jsem měl blíže k humanitnímu směru.

Pomohlo studium k tomu, že jste si našel nebo vytříbil informace, jak funguje svět, jak se dá uchopit politika, konflikty a podobně?

Naprosto bez debat.

A bylo studium nějak transformační?

Neřekl bych, že bylo pro mě až tak transformační jako pro některé moje spolužáky. Díky studiu jsem se ale více ujistil ve svých životních prioritách, našel jsem nějaký vztah k zodpovědnosti a k sobě samému.

Jak si myslíte, že tohle využijete do budoucna?

Teď po studiích si třeba hledám práci a při vyplňování životopisu nebo během výběrového řízení je prostě vidět, jak jsem byl během studia, aniž bych si to uvědomoval, aktivní i mimo univerzitu. Právě studium a humanitní vzdělání mě motivovalo k větší aktivitě a snaze podílet se na sociálním životě. Konkrétně to třeba znamenalo organizování výtvarných kroužků pro ukrajinské uprchlíky.

Ještě se zeptám, co si pod tím pojmem transkulturní představujete?

Kdybych řekl, že transkulturní komunikace je komunikace napříč hranicemi, tak bych papouškoval. Je to ale vlastně humanistický přístup k mezilidským vztahům, který hledá nějaká východiska společné mezilidské komunikace na základě jednotného společného činitele, který by měl být obsažený ve člověku, ve společnosti nebo v kultuře. Ta transkulturní komunikace je vnitřně pluralitní vzhledem k různým autorům a různým přístupům, ale mně se osobně nejvíce líbila personalistická cesta, kdy se hledá východisko mezilidské komunikace v lidské niternosti a to napříč veškerými odlišnostmi.

Dobře a jak na Vás působil Erasmus a v čem byl přínosný?

Bylo to skvělé. Je mi ale líto, že jsem na Erasmus nejel dříve. Bál jsem se kvůli jazykové bariéře, ale ta mi nakonec vůbec nebránila v tom, abych si Erasmus užil takový, jaký je. Střetnou se tam lidi z různého prostředí, mají společnou erasmovou zkušenost a jsou otevření. Jejich zkušenost tak byla podobná té mojí. Zároveň jsem byl na Erasmu během covidu a první půlka pobytu v Litvě byla tvrdý lockdown. Ale přesto to byl zajímavý Erasmus.

Který z učitelů ve Vás zanechal největší stopu?

Jako první mě napadne František Burda, ale obecně všichni, protože jsou tady různé přístupy a různá charisma. František Burda je ze všech učitelů nejvíce osobní a působí to až nepříjemně, kdy při přednáškách nabourává vnitřní dogmata, která člověk v sobě má. Ale také dokáže vysvětlit složité pojmy, na příklad multikulturalismus, a to na každodenních zážitcích.

A v čem magisterské studium bylo odlišné od bakalářského?

Pro mě byl hrozný skok lockdown, protože jsem přišel na magistra v období koronaviru. Ale obecně jsem měl pocit, že jsem pochopil význam transkulturní komunikace až na magistru. Předtím jsem si to tak nevzal k srdci a řekl bych, že transformační potenciál oboru se na mě projevil až v magistru.

Je na tom bakaláři nebo magistru něco, co by šlo zlepšit?

Možná návaznost na diplomovou práci. Magistr je zaměřený na to, aby se během dvou let vypiplávala práce a nakonec by měla být super. Každý ze seminářů byl na to zaměřený. Ale reálně to moc nejde. Když máme ekologickou antropologii, tak mám své téma prozkoumat z hlediska ekologické antropologie, ale já prostě psal o terapii. Tak to nedávalo moc smysl. Ovšem i přes to, že návaznost na diplomku nebyla silná, tak bylo zajímavé prozkoumat její téma z jiné perspektivy. Bylo by ale asi dobré zamyslet se nad tím, jak se magisterský obor prezentuje.

A jaké jsou Vaše další kroky?

Teď se věnuji EEG biofeedbacku a dělám terapii s dětmi s poruchami učení. Je to takové trénování mozku přes počítač a dá se to využít na dyslexii a autismus, ale také na poruchy spánky. Zároveň si v Anglii hledám práci na plný úvazek, protože tam bydlí přítelkyně. V Anglii je ale těžké najít si práci kvůli jejich migrační politice. Konkrétně bych chtěl propojit sociální práci s výtvarným povoláním. Hledám něco s grafikou, ale na druhé straně hledám také sociální práci, třeba děti s poruchami učení. Jsou organizace, které toto propojují. Celkově jsou ale po škole dobré příležitosti i v Čechách, třeba v HR a podobně.

Jak se podle Vás můžou studenti transkulturní komunikace uplatnit?

Můžou se uplatnit v čemkoliv, co je bude bavit (smích). Dobré je HR. To je dobré prostředí pro někoho, kdo má humanitní vzdělání. Obzvlášť na transkulturce, kde jsou spojené dohromady prvky psychologie i antropologie. Pak se ale mohou uplatnit také v sociální sféře.