Rivnenská oblast a etnická problematika

Luděk Jirka aktuálně dokončuje knihu s pracovním názvem Rivnenská oblast a etnická problematika na historickém území Volyně od 19. století do současnosti. Vydána bude (snad) v nakladatelství Academia s vročením 2021 nebo 2022 a jak napovídá titul, akcentována je zejména otázka, jak na etnickou problematiku v daném regionu pohlížely od druhé poloviny 19. století jednotlivé politické režimy a jak (často i kontrastně) chápali etnickou problematiku samotní pamětníci z různých etnických skupin.

Rivnenská oblast a etnická problematika na historickém území Volyně od 19. století do současnosti

Rivnenská oblast může pro někoho být bezejmenné území na západní Ukrajině, ovšem tato oblast je spjatá s historií dobře známou i českému prostředí. Oblast totiž spadá pod území historicky známé jako Volyň a právě v Rivnenské oblasti se postupně usadili tzv. volyňští Češi, kteří na svých hospodářstvích žili a pracovali, než v roce 1947 reemigrovali do Československa. Volyň je ovšem Čechům známá i díky proslulému a pověstnému odkazu na tzv. volyňskou řež, tedy na vyvražďování Poláků ze strany Ukrajinců v období druhé světové války.

Etnická problematika v této oblasti měla podle odborné literatury celkem jednoznačný průběh. Pokud nyní opomeneme 19. století, pak v Rivnenské oblasti žili v meziválečném období Ukrajinci, Poláci, židé i Češi spokojeně a v míru v klidném a prosperujícím období meziválečného Polska. S příchodem druhé světové války však přišel represivní sovětský režim (1939-1941) a Poláci i židé byli transportováni do sovětských táborů nucených prací. Za nacistického režimu (1941-1944) pak byli Poláci likvidováni ukrajinskými povstalci, židé byli v letech 1941-1944 vsazeni do ghett, likvidováni a pohřbeni v masových hrobech a Ukrajinci požadovali samostatnou Ukrajinu a to i za cenu etnické čistky. Nakonec, po opětovném příchodu Rudé armády v roce 1944, se přeživší Poláci dočkali reemigrace do Polska a podobných osud potkal i Čechy, kteří reemigrovali v roce 1947 do Československa. Do Rivnenské oblasti pak od roku 1944 reemigrovali Ukrajinci1 z východního Polska (nejdříve se však dostali na jižní Ukrajinu a odtud putovali na západní Ukrajinu) a od roku 1946 také Ukrajinci, respektive Rusíni2 z Československa. To vše způsobilo, že se z původního multietnického osídlení celá oblast ukrajinizovala. Toto je velice zobecnělý obraz dějin a odborná literatura samozřejmě negeneralizuje až takovýmto způsobem, ovšem důležitý je důsledek – po válce totiž nastala údajná poválečná etnická homogenizace Rivnenské oblasti po dlouhých letech multietnického soužití (Snyder 2003).

Toto jsou „velké události,“ ale je nutné zmínit, že k etnické problematice se staví pamětníci z Rivnenské oblasti jinak, než jak to známe z odborné literatury. Především jsou jejich vzpomínky mnohem autentičtější, barvitější, reálnější, opravdovější, složitější a spletitější. Na druhou stranu musíme dodat, že pamětníci utváří své vzpomínky pod vlivem okolního prostředí, ale také pod vlivem toku času a bilancování minulých událostí. Vzpomínky pamětníků tak nejsou vyjádřením toho, jak „to přesně bylo“, ale jsou vyjádřením sociální reality, jak se ukotvila v jejich paměti v průběhu několika desítek let. Ovšem jejich vzpomínky jsou o to reálnější, o co více se s nimi pamětníci identifikují. Existují tak jako internalizovaná subjektivní sociální realita, která poukazuje na chápání minulých událostí a o to nám jde především.

V souvislosti s tou problematikou lze uvést, že nelze stavět představy a ideje vůdců, státníků a politiků, jak často činí odborná literatura, do souladu s perspektivou prostých obyvatel. Pokud badatelé hovoří o etnické homogenizaci Rivnenské oblasti „zeshora“, pak lze oponovat, že samotní pamětníci by s touto tezí nesouhlasili. Ve skutečnosti je to spíše na úkor lidské perspektivy. Tato kniha se tak snaží poukázat na skutečnost, že v Rivnenské oblasti po válce neexistovala etnická homogenizace, ale naopak etnická diverzifikovanost a heterogenita, což je patrné zejména v naracích pamětníků. Dále pamětníci hovoří o meziválečném polském státu jako o spolupachateli těžkých polsko-ukrajinských vztahů v druhoválečném období, protože to bylo právě meziválečné Polsko, které zavádělo polonizaci a tím způsobilo i akcelerovalo nenávist ukrajinského osídlení vůči polskému režimu. Ukrajinští pamětníci pak také vzpomínají, že v druhoválečném období byl pro ně větším nepřítelem Sovětský svaz než nacistické Německo.

Nechtěl jsem však výklad v této knize omezit pouze na vzpomínky pamětníků, protože stejně důležitý je pro čtenáře také popis politických, sociálních a ekonomických procesů od století 19. až do současnosti. Historická část tak rozebírá etnicko-národní procesy v Rivnenské oblasti za režimu carského Ruska (v 19. století), období během první světové války, meziválečného režimu Polska (1921-1939), Sovětského svazu (1939-1941), nacistického Německa (1941-1944), opět Sovětského svazu (1944-1991) a nezávislé Ukrajiny (po roce 1991). Druhá část se věnuje vzpomínkám jednotlivých pamětníků na meziválečné (1921-1939), válečné (1939-1945) a poválečné období (1945 – do současnosti). Kromě analytické části, kde vzpomínky analyzuji, jsou v nezkrácené podobě uvedené vzpomínky následujících pamětníků: 1) pamětnice ze smíšeného polsko-českého manželství (nar. 1936), která přežila vypálení obce Ukrajinskou povstaleckou armádou, 2) Polky (nar. 1935), která prožila dětství, válku a zkušenost s Ukrajinskou povstaleckou armádou, 3) přesídlenkyně z východního Polska (nar. 1939) a 4) přesídlenkyně z Prahy (nar. 1927), přičemž obě odjely do Rivnenské oblasti v rámci reemigrace ukrajinského, běloruského a ruského obyvatelstva do Sovětského svazu v roce 1947, 5) přesídlenkyně z východního Slovenska (nar. 1943), která rovněž odjela do Rivnenské oblasti v rámci reemigrace ukrajinského, běloruského a ruského obyvatelstva do Sovětského svazu v roce 1947, 6) Rusky narozené na Uralu (nar. 1939), která odjela do Rivnenské oblasti kvůli lepším životním podmínkám, 7) Ukrajinky (nar. 1926), která byla vězněna v sovětských táborech nucených prací, 8) Ukrajince (nar. 1925), který vzpomíná na prostý vesnický život v meziválečném, válečném a poválečném období, 9) volyňské Češky (nar. 1928), která po válce nereemigrovala a zůstala v Rivnenské oblasti, 10) Ukrajinky (nar. 1924), která sloužila jak spojka Ukrajinské povstalecké armády, a 11) židovky (nar. 1942), která přežila nacistický režim v období let 1942-1944.

Vydání je plánováno v Nakladatelství Academia (2021-2022)