Reportáž z Egypta

Studium na vysoké škole je pro mě především o rozšiřování obzorů a získání životního nadhledu. Mám pocit, že právě studium nám poskytuje jakýsi nadhled, není to vždy o tom se naučit na danou zkoušku, ale o celkovém naladění myšlení a touze chtít vědět více, rozvíjet se a lépe porozumět světu kolem i mimo nás. Transkulturní komunikace mě naučila, že je třeba se otevřít a chtít porozumět druhým, pochopit je z jejich perspektivy, ať už žijí mě nablízku, nebo na druhém konci světa. Cestování je pro mě tomu velmi blízké, protože si myslím, že nám dává nadhled nad námi samými, naší zemí a celým světem. Cestování pro mě znamená nejen žít někde, ale hlavně poznávat kulturu, místní obyvatele a chvíli tu žít běžným život s místními, třeba pár měsíců. Strávit jeden semestr v zahraničí bylo něco, co jsem věděla, že musím během studia jistě stihnout.

V únoru jsem odletěla na pracovní stáž do Egypta zaštítěnou Univerzitou Hradec Králové. Práci jsem si našla sama ve škole vodních sportů v EL Gouně. Téma diplomové práce mám navázáno na pobyt v Egyptě a turistický ruch, takže i pracovní stáž jsem si hledala v oblasti turismu, abych mohla být v každodenním kontaktu s turisty, ale i s místními. V diplomové práci se věnuji možnosti navázání transkulturního dialogu při setkání s jinou kulturou z blízka.

Bydlím ve velmi specifickém městě uprostřed pouště, kde ještě před 30 lety nebylo vůbec nic, jen prach a písek – El Gouna je soukromě vybudovaným městem společnosti Orascom Development pod ideou bohatého Egypťana, který chtěl vytvořit město pro život na nejkrásnějším pobřeží Rudého moře, a to se mu povedlo. El Gouna je takové evropské město, kde najdete přístav, golfová hřiště, univerzitní kampus Technického institutu v Berlíně, supermarkety, bary, restaurace, mezinárodní školy a školky, fitness centrum. Celé město je na egyptské poměry nezvykle čisté, upravené, krásné, jako třeba v Saint Tropez. Za branami města se ale tahle iluze Evropy rozpustí opět v Egyptě. Vidíte chudobu, špatnou infrastrukturu, chaos, ruch, zmatek a “šedo”. Tedy z mého pohledu, toho evropského. “Život v Evropě” uprostřed pouště je pohodlný, ale není to ten pravý Egypt. Ten je za branami, kde to mám ale také moc ráda. Tím, že tu žiji a mám pronajaté auto od místního Egypťana z Daharu (neustále porouchané), tak za brány El Gouny vyrážím poměrně často a to třeba i na trh pro ovoce a zeleninu. Dahar je předměstí Hurghady a také místo, kde je život chudších Egypťanů, kterých je ale většina. Potulní psi, kočky, zápach odpadků, syrového masa na trhu, suť, prach, troubící taxíky, přeplněná auta, motorky na kterých jedou i celé početné rodiny včetně miminek. Mohli by jste si myslet, že jako Evropanka s blond vlasy, kterou si

rozhodně nikdo nesplete s místní, bych se tu mohla cítit nebezpečně, ale to vůbec. Daleko víc nebezpečně se cítím v metru v Praze, než zde na první pohled tmavém, chaotickém předměstí Hurghady. Ten život tady je jednoduchý, milý, pomalý a s míň stresem mezi lidmi, než který vidíme kolem sebe v centrální Evropě. V El Gouně žije hodně lidí z Ameriky, Evropy, kteří právě před tímhle konzumem, rychlým životem a stresem utekli do klidu k Egypťanům, kteří jsou milí, lehce pomalí, líní ale přátelští.

Poznávám během svého pobytu tedy dva světy, ten opravdový Egypt, který není nablýskaný a luxusní, ale lidé jsou opravdoví. Tento svět je za branami mého evropského města El Gouna, které je umělé, ale má také duši a své kouzlo. Žije v něm mnoho lidí, kteří se rozhodli utéct z toho světa chaosu a stresu v Evropě, tak jako já. El Gouna je vlastně taková velká rodina.

V roce 2019 jsem psala bakalářskou práci z arktické pouště – Špicberk a během roku tam strávila dost času. V roce 2021 mě život posunul do pouště blíže k rovníku. A co mají tyto pouště společné? Mají komfort života v centrální Evropě, jen tu žijí lidé, kteří chtějí žít víc v klidu, jednoduše a stačí jim jeden obchod, jedna knihovna, jedno fitness centrum, žádné dopravní zácpy, žádné parkovací automaty a místo času v koloně tráví čas obyčejnými věcmi jako je čas s knížkou, či grilování s přáteli, ať už je – 15°C nebo + 40°C.