Úvodní fotka:
Putování doprovází lidský rod od nepaměti. Kromě utilitárních rozměrů otevírá dimenze sebepoznání a setkání se sebou samým.
Chůze se během poutě stává hybatelem vnitřního pohybu proměny člověka. Pomáhá vyčistit hlavu a nastartovat nový rytmus vnitřních procesů. Využívání metody individuálního anebo skupinového kráčení můžeme nalézt na vícero univerzitách. Například pro studenty jezuitských škol a univerzit jsou poutě součástí vzdělávacího procesu již téměř 500 let. Mimořádným počinem jsou také zážitkově-vzdělávací poutě, které se svými studenty pořádá prof. Ivan Foletti v rámci kurzů Centra ranně středověkých studií.
Putování jako součást výukového procesu si vyzkoušeli také studenti counselingu a pedagogové na Trnavské univerzitě v rámci oboru sociální práce. Studenti counselingu se v rámci celé řady předmětů každoročně trénují v získávání dovedností a zručností doprovázení lidí v zátěžových situacích. V rámci předmětu sociálně-psychologický výcvik jim byl v letním semestru 2024 nabídnut poutnicko-zážitkový seminář s názvem „Cesta přijetí sebe a druhých“.
Na seminář v přírodě se přihlásilo 12 studentů druhého ročníku bakalářského studia. Kromě nich se semináře zúčastnili čtyři pedagogové Trnavské univerzity a František Burda z Univerzity Hradec Králové v rámci mobility Erasmus plus.
Čtyřdenní putování po Malých Karpatech probíhalo od čtvrtka do neděle, začínalo 11. dubna v Borince a končilo v Modré. Ubytování v chatách bylo předem rezervováno a denní trasy byly naplánovány v rozmezí 15-30 kilometrů. Ubytování i trasu si zařizovali a plánovali sami studenti. Účastníci si během dne mohli vybrat, kdy chtějí jít sami, kdy se připojit k další osobě, nebo vytvořit větší skupinu. Během společně stráveného času v přírodě bylo nacvičováno několik technik na rozvoj empatie a otevřenosti. Tato cvičení byla zaměřena na osvojení si dovednosti doprovázet a pomáhat druhým lidem, aniž by je usměrňovali nebo jim vnucovali své představy.
Každý den v poledne a večer byl vytyčen prostor pro setkání všech, kde se konaly svépomocné skupiny „v kruhu“. Právě tato stěžejní aktivita propojovala semináře, ostatní cvičení, meditační techniky a podněty učitelů. Studenti byli na vedení těchto svépomocných skupin připravováni již během předchozího semestru. Každou skupinu vedl jiný student. Ten přinesl vlastní téma a facilitoval skupinu tak, aby měl každý účastník dostatek prostoru k pojmenování svých myšlenek a pocitů. Zároveň vedl skupinu takovým způsobem, aby jednotlivé výpovědi rezonovaly bez následného hodnocení ostatních.
Svépomocné skupiny „v kruhu“ byly na konci cesty účastníky workshopu hodnoceny jako liminálně-iniciační prostor pro vystoupení z vlastní komfortní zóny a nehodnotící přijetí emočních procesů u sebe i druhých.