Postřehy z Koreje

Ozýváme se po delší době, ale čas nám tu letí neskutečnou rychlostí. Stále máme co nového objevovat, seznamovat se… nestačily by nám ani dva semestry pobytu.Naštěstí na to poznávání nejsme samy – máme kolo sebe spoustu ochotných, milých lidí, kamarádů, učitelů, krajanů, jenž nám ukazují dosud nepoznané, nebo se nechávají překvapovat novým spolu s námi. (O to větší radost z toho potom máme.) Kupříkladu nám hodně pomáhají naši mentoři, jež jsme si mohly vybrat z řad místních studentů – universita nám toto „oficiální přátelství“ posvětila a pro nás to znamená nejen podnikání výletů a poznávání kultury s výkladem, tedy velmi příjemně strávený čas, ale zároveň jim tím také pomáháme ke stipendiu.
Ku příležitosti oslav 28. 10. jsme byly pozvané na českou ambasádu do Soulu, kde jsme se seznámily nejen s panem velvyslancem, ale i s dalšími českými studenty a trvale zde žijícími krajany. Od té doby jsme podnikly několik „českých akcí“, například vernisáž umělce Borise Jirků v Českém centru Soul nebo hokejové utkání místní ligy, které zde trénuje Jiří Veber.Navázaly jsme spoustu cenných přátelství, ochutnaly desítky nových jídel, okusily sílu korejštiny i korejského studentského života – zkrátka nechaly se ohromit starou i novou kulturou.
Bohužel, již za tři týdny letíme domů a na našem „to do“ seznamu nám stále zbývá spousta zásadních věcí, které bychom rády před odjezdem zvládly (od letu na ostrov Jeju přes návštěvu demilitarizované zóny až po vánoční nákupy).
Plán na zbytek pobytu je tedy jasný – jen k tomu nesmíme zapomenout na zvládnutí všech závěrečných zkoušek…
Máme za sebou překrásný podzim a právě teď venku poprvé za náš pobyt sněží. Smějeme se tomu tak nahlas, jak se na dvě hodiny ráno skoro nesluší; opravdu jsme nevěřily, že se tu sněhu dočkáme, tak snad nám ostatní spolubydlící odpustí. (Před měsícem jsme tu chodily v krátkém tričku, a i nyní nám přijde, že je na sníh „prostě teplo“)…
Těšíme se, až vám budeme moct vyprávět víc, takto nevíme, kde začít a kde skončit…