Káthmandú

Karolína Fáberová

Úvodní fotka:

Káthmandú

Komentář

02/12/2020

Vítám Vás v Káthmandú – hlavním městě Nepálu s téměř 1 milionem obyvatel. Město leží na úpatí Himalájí a je mekou horolezců z celého světa. Barvité socio-kulturní a náboženské tradice na Vás zde dýchají ze všech stran, přispívá k tomu také střet dvou světových náboženství – hinduismu a budhismu.

První okamžiky v nové zemi na mě působí velice chaoticky, ale zároveň se těším na objevování neznámého. Po příletu na letiště jsme se rozhodli využít služeb jednoho z mnoha místních taxikářů. Ti Vám po cestě zkouší prodat zájezdy na hlavní památky, lety letadlem či vrtulníkem nad pohořím Himalájí nebo trek do hor. Během prvních chvil zjišťujeme, že ačkoliv se nacházíme v hlavním městě, většina cest je prašných, vysypaných vším, co místním přišlo pod ruku. Stejně jako zde neexistují nám tak dobře známé asfaltové cesty, neexistuje zde ani dopravní systém. Zde platí právo silnějšího či odvážnějšího, který dříve vjede do křižovatky. Z dvouproudové silnice se může stát až pětiproudová silnice, přičemž na sebe všichni troubí a všudypřítomný prach viditelnosti v provozu také nepomáhá.

Káthmandú se probouzí brzy, spolu s východem slunce se ze všech stran ozývá šum města. Zjišťuji, že máme ubytování hnedka vedle Shenchen Monastery, což je buddhistický chrám vystavěný roku 1980 a právě si tam na dvorku v šest hodin ráno hrají mniši fotbal. Ranní výhled z balkónu přeměnil můj prvotní dojem z Nepálu, který byl plný smogu, prachu, chaosu a hlasitého troubení. Najednou vidím barvy, světlo, slyším smích ze dvora chrámu a cítím vůně jídel ze všech stran. Těším se na objevování tohoto krásného města.

Památky v Káthmandú jsou celkem daleko od sebe, proto jsme v některých situacích využívali služeb místních taxikářů, kteří k mému údivu s námi v celku dobře komunikovali anglicky a vždy nám poradili další zajímavá místa. Ve chvíli, kdy jsme se rozhodli město prozkoumat pěšky, nastal teprve ten pravý adrenalin. Neexistující chodníky a přechody pro chodce, skútry prohánějící se i v té nejužší uličce plné lidí. Z taxíku však město nepoznáte, to nejzajímavější se děje právě tam, kam se auta už nevejdou. Při procházení těch nejmenších uliček uvidíte pravý nepálský život. Na rohu stojí prodejce s kořením a ovocem, malé děti si hrají u ohýnku z odpadků, mezitím Vás vytroubí tři skútry a prach Vám tak lepí oči, že skoro nevidíte. Přesto Vás tento protiklad všeho, co znáte z naší společnosti tak učaruje, že tam budete chtít zůstat.

Mezi základní památky patří buddhistická svatyně Bouddhanath stúpa, chrámy Pashupatinath, náměstí Durbar nebo královské město Patan. V bezprostředním okolí metropole stojí za to navštívit třeba starobylé město Bhaktapur nebo hinduistický chrám Dakshinkali. Jedním z nejzajímavějších chrámů dle mého je Swayambhunath neboli Opičí chrám takto nazývaný díky posvátným opicím, které zde žijí. Tento chrám leží na vrcholu kopce a vede k němu 365 schodů. Je zajímavý hlavně z toho důvodu, že se zde prolíná hinduismus a budhismus. Díky vysoké poloze chrámu je odtud krásně vidět na celé město.

To, co považujeme za normální součást našich životů, zde ve většině příkladů neplatí. Není zde stálý přísun teplé vody ani stabilní elektrický proud, ve chvíli, kdy odsud budete chtít poslat dopis zjistíte, že tu poštovní systém nefunguje a když podle mapy dojdete na místo, kde by měla ta jedna jediná pošta v hlavním městě stát, budete zklamaní, protože tam již dávno není. Extrémní chudoba na nás dýchá ze všech stran, vše je z části způsobeno zkorumpovanou vládou bez zájmu o obyvatelstvo. Žebrající děti bez domova vláda přesunula z hlavních turistických ulic do míst, kde to není tak vidět, jako kdyby to byly odpadky, které se válí na každém kroku a poté se přesunou do řeky protékající na kraji města.

A jak vypadá běžný Nepálec žijící v hlavním městě? Je to usměvavý milý člověk, který Vám nabídne pomoc kdykoli byste ji potřebovali. Bez váhání Vás ubytuje u sebe doma, dá Vám jídlo, postel a sám bude spát na zemi. Jsou zde vděční za každého turistu, který přijede a podpoří jejich umírající ekonomiku. Avšak nic jako typický Nepálec neexistuje, pohled na místní obyvatelstvo hodnotím pouze ze zkušeností, ve kterých jsem se ocitla. Finanční bohatství tu nenajdete, hodnota rodiny je však nevyčíslitelná, proto si dovolím tvrdit, že většina z nich se může považovat za bohaté lidi, ale úplně z jiného důvodu, než je naditá peněženka.

Během svého krátkého pobytu, jsem si zde uvědomila, jaké máme my Evropani štěstí a jak moc si toho nevážíme. Když se tu dáte do řeči s někým místním, neřekne Vám jak se má špatně, že žije ve špíně a chudobě, usměje se na Vás a řekne, že se má vcelku dobře. Na straně druhé se zkuste na tu samou věc zeptat někoho u nás, myslím že všichni víme, co by nám Čech s průměrným platem odpověděl. Musíme vystoupit z našich pohodlných životů a vkročit do světa, kde 80% obyvatelstva žije se dvěma dolary na den, abychom pocítili vděčnost za to, co máme. Ačkoliv pro nás Nepál nemůže být inspirací co se týče techniky a vědy, měli bychom si od Nepálců vzít mnohem důležitější věc, která se u nás spolu s přívalem peněz vytrácí, a to je znovuobjevení hodnoty rodiny.

Nepál mě očaroval natolik, že bych si ho přála navštívit znovu. Dokážu si představit strávit zde půl rok či rok mého života. Ačkoliv je to místo natolik protikladné k naší republice, cítila jsem se tu jako doma.

Úvodní fotka:

Káthmandú