Exkurze do Brna – Dva pohledy od našich studentů (Andrea Leštianská, Jiří Vosáhlo)

V rámci reflexního kruhu, který měl zhodnotit uplynulý studijní rok, jsem si uvědomila, že mé občasné pocity nestíhání nebo stresu ze zkoušek jsou ve srovnání s tím, čím si procházejí moji spolužáci, často malicherné. Jejich sebezapření a vytrvalost dokončit to, co začali, jsou inspirací a hnacím motorem nás všech.

Exkurze jsou důležitou součástí studentského života – dávají nám mnohem více než samotné studium. Všichni účastníci se shodli na tom, že tak příjemné a podporující prostředí, jaké vytváří naše katedra a její pedagogové, je výjimečné. Koncentrace pozitivních lidí, jejich neuvěřitelná životní energie a zároveň pokora byly cítit na každém kroku. Exkurze byla skvěle zorganizovaná a nabídla prostor jak pro individuální aktivity, tak pro společné zážitky.

avštívili jsme významné brněnské památky – Arnoldovu vilu, vilu Löw-Beer a židovský hřbitov. Každé z těchto míst nás vedlo k zamyšlení nad tím, jak malý je člověk v porovnání se světem a jaká je jeho role ve společnosti. Byla to pro nás jakási očistná cesta. Ve vile Löw-Beer jsme si vybírali subjekt, který nás nejvíce zaujal, a formou hry jsme spolužákům předávali informace, z nichž jedna nebyla pravdivá – a ti se snažili odhalit, která to je.

Večerní program měl, stejně jako při minulé exkurzi, kulturní charakter. Hudba, zpěv a společné veselí jen umocnily zážitky z celého dne. V sobotu večer jsme se v rámci muzejní noci vydali na průzkum města. Navštívili jsme mimo jiné Český rozhlas, kde jsme měli možnost nahlédnout do místnosti živého vysílání, a užili jsme si dechberoucí výhled na Špilberk. Velkým zážitkem bylo i vystoupení před Janáčkovým divadlem.

Tato exkurze mi znovu potvrdila, že studium, pro které jsem se rozhodla, má hluboký smysl. Nejenže mi otevírá nové obzory a učí mě novým věcem, ale zároveň mi otevírá celý svět a přibližuje lidi, kteří v něm žijí. Za to vše děkuji profesorům naší katedry i svým spolužákům. Na závěr bych ráda uvedla citát Margaret Mead, který zmínila jedna z mých spolužaček a který podle mě výstižně shrnuje vše, co jsme během uplynulého roku zažili – a co nás ještě čeká:

„Nikdy nepochybujte o tom, že malá skupina přemýšlivých, odhodlaných lidí může změnit svět. Ve skutečnosti je to jediná věc, která ho kdy změnila.“

Andrea Leštianská
studentka 1. ročníku oboru Transkulturní komunikace

Štáftruňk a rumový bar

Plánovaný program, ať již ve zdech Petrina, či při pěších výšlapech, nás poučil i obohatil na duši i vědomostech. Prohlídky všech vil (Löw-Beer, Arnoldova, Tugendhat) a jejich historie i instalace a obsah expozic byly chvílemi až mrazivé, neb pozadí životů jejich původních židovských majitelů i jednotlivých exponátů otevřeného člověka s jistým předporozuměním prostě niterně zasáhnout musí. Vyučující  i studenty oboru transkulturní komunikace obecně považuji za lidi s notnou dávkou předporozumění, vědomostí i empatie, tak si dovolím tvrdit, že ono toulání po vilách i jejich exteriérch a nasávání atmosféry každého z nás intenzivně zasáhlo. Za skvěle připravený program bych rád za všechny ještě jednou poděkoval paní doktorandce Haně Bednaříkové. A to jak za program sobotní, tak se stejnou niterní intenzitou prožitku pokračující program nedělní – návštěva synagogy a židovského hřbitova.

Zapomenout ovšem nelze ani na volnější chvíle, kdy se např. program obou večerů ve společenské místnosti Petrina, nesl v extrémně přátelské atmosféře. Ti co uměli na něco hrát tak činili, takže se vzduchem linuly libé tóny piana, (díky naší spolustudentce a kamarádce Johance Litošové a paním doktorandkám Haně Bednaříkové a Kristýně Petkov), další nádherné tóny kouzlil z kytary pan doktor Petr Macek, bicích se chopil náš guru František Burda, vše doplňoval jeden z denních studentů hrou na akordeon a další student hrou na druhou kytaru. Musím připomenout výkon paní Bednaříkové, která je doslova multiinstrumentální umělkyní, neb se chopila i houslí a vynikala i nádherným zpěvem.

Odbočím-li od oficiálního programu, můžu s klidným svědomím říci, že jsme si to ve volných chvílích excelentně užili. Rozutekli jsme se v přátelských skupinkách za dalším věděním po objektech Brněnské muzejní noci. Naše skupinka několika kombinovaných studentů, taková ustálená partička – Jirka Vosáhlo, Andrejka Leštianská, Péťa Angelová a  Pája Droznová, dolněná o Péťu Di Maio a  Johankou Litošovou a chvílemi též o Ráďu Matičkovou či Jíťu Přibylovou, nebo Alenku A., Verču V., Pavlínu M., Lindu K.S. atd. – se vypravila po relaxu v zahradách u vily Tugendhat a večeři v Indicko-Nepálské restauraci poznávat Brno směrem, kam nás nohy nesly.

Nejdříve nás donesly na prostranství Před Janáčkovým divadlem, kde se odehrávalo venkovní představení baletu Brněnského národního divadla, kde tanečníci chvílemi doslova tančili v dešti. Rádi jsme je během částečně deštivého vystoupení i po něm odměnili mohutným aplausem. Dále nás nohy tak trochu plánovaně donesly do budovy Českého rozhlasu Brno, kde jsme absolovovali prohlídku s výkladem a vystoupali krásným schodištěm na střechu budovy s obrovskou terasou s překrásným výhledem na centrum i hrad Špilberg.

Poté jsme dobloudili do Moravského zemského muzea – konkrétně do Paláce Šlechtičen. Zde probíhaly v rámci muzejní noci živé ukázky folklóru – kroje, zpěv, hra na nástroje, zdobení kraslic, ale též je zde trvalá expozice tradic a nádherná výstava mapující loutkářství a loutky. Toto defacto muzeum loutek a loutkového divadla čítá doslova tisíce loutek a rekvizit a vyšší řády desítek malých loutkových divadélek. Nechali jsme se unést do té míry, že s vidinou odměny v podobě „placky“ s Věstonickou Venuší, jsme se jali vyplňovat soutěžní kartu běžně určenou dětem a důkladně jsme při hledání odpovědí prozkoumali jak expozici loutkářství, tak výstavu artefaktů Moravského zemského muzea. Nádhera.

Blížila se 22h, tak jsme otočili kormidlem směr ubytovací zařízení, ale neb jsme dospělí (většině z nás dálkařů je 18 let již dvakrát i vícekrát), chtěli jsme si dopřát sladkou tečku v podobě „šláftruňku“ a vcucnul nás Rumový bar s transkulturní nabídkou rumů z téměř všech kontinentů, Nechali jsme si obsluhou doporučit nějaké výjimečné chutě, a obsluha se nám do chutí perfektně trefila. Jako muž mohu potvrdit, že mé kolegyně spoluakademičky, se po degustaci tvářily velmi spokojeně, šťastně a usměvavě. Děkujeme tímto ještě jednou vedení výpravy za zajištění skvěle umístěného ubytování a celkově za vše, hlavně za možnost něco tak přínosného i krásného zažít. A poděkovat můžeme i sami sobě, za to že jsme si společně vybudovali krásnou atmosféru a prohloubili naše přátelsko-kolegiální vztahy. Fotografie přikládám.