Blog z Norska – III. část

Je mrazivo a posněhává. A tak ten sníh (který někde nahoře stihl roztát a zase zmrznout, takže na zem padá podobný polystyrenovým kuličkám) stylově doplňuji výstavou: Yayoi Kusama – V nekonečnu.

Obrazy i instalace jsou přeplněny puntíky a tečkami, opakovanými krajkám-podobnými vzory. Kusama je něco jako ženský protějšek Andy Warhola. Je samorost, solitér. A umění v jejím podání má nadhled, je hravé, inspirativní, ale zároveň jsou v něm znepokojivé, úzkostlivé podtóny neustále opakovaných forem.

S knihou Thomase Eriksena v kapse navštěvuji jeden z bleších trhů organizovaných místními školami. Školní budova je nacpaná knihami, hračkami, elektronikou, nábytkem, oblečením… za zlomek obvyklých norských cen se tu dá pořídit ledacos. Bylo by snadné nadchnout se tím, jak ve městě funguje recyklace nepotřebných věcí. Jenže není to tak snadné – to, co během dne nenajde nové majitele, organizátoři večer zlikvidují. S trochou štěstí bude alespoň část té obří sbírky vyhozena roztříděná (srov. T. H. Eriksen, Odpady. 2015). Vypadá to, že z nóbl čtvrti kousek za univerzitou se značná část „pokladů“ právě přesouvá do chudších domácností.

Oslo je samo o sobě hodně různorodé, významná je (mimo jiné) jeho západo-východní polarita. Východní polovina města je chudší, rozmanitější, působí trochu dynamičtěji. Stačí dostat se nedaleko za budovu parlamentu a změna je patrná nejen ve složení obyvatel – například veřejný prostor je tu, zdá se, užíván častěji a aktivněji.

Intenzivní třídenní workshop/mini-konference je velká událost a součást projektu „Overheating/ Přehřívání“.Mike Hulme (King’s College London), Kirsten Hastrup (University of Copenhagen), Susan Crate (George Mason University), Anna Tsing (University of California, Santa Cruz)… čtrnáct zajímavých osobností a diskuze nad výzkumy z Grónska, Mongolska, Oceánie, Peru… Budu muset tu záplavu informací a postřehů teprve strávit. Hodně se mluví o tom, jak se na řadě míst lidem mění země pod nohama a počasí nad hlavou, řeší se základní pojmy, úhly pohledu, jeho rozsah. A v pauzách je zajímavé sledovat, jak se všechny univerzity potýkají s podobnými problémy, třeba s tlakem na neustálou produkci co největšího množství knih a článků. „Přehřívají“ se i školy.

Pomalu balím kufr na cestu zpátky a jsem za tyhle dva týdny a řadu pracovních i životních inspirací vděčná.
Především Norským fondům, bez jejichž podpory bych cestu nemohla uskutečnit.Tento projekt je financován Norskými fondy.