Jako pěst na oko: co skrývá vizuální smog? – report z veřejné diskuze

Během pedagogických dnů, přesně 24. března, se univerzitní půda stala dějištěm mimořádně debaty. Pozornost publika si hned v prvních vteřinách zaujmul Adam Gebrian – známý architekt, teoretik a kritik. 

„Nemám rád Hradec Králové a vlastně jsem sem ani nechtěl jet,“ 

oznámil bez obalu. Pro studenty v sále to zapůsobilo jako šoková terapie. Okamžitě si získal naši plnou pozornost. Potom jsme zjistili, že podle Adama sice nemáme dobrý vkus, ale můžeme ho vytrénovat a vkus přijde se zkušenostmi. Podle Gebriana je největším nebezpečím, které nám hrozí, obyčejná pasivita. Dostali jsme i praktické tipy, jak nahlížet na prostředí kolem nás novýma očima – třeba pamatovat na pravidlo, že drahý materiál by se nikdy neměl zakrývat tím levnějším.

O tom, že vizuální smog není jen povrchový problém, nás přesvědčil architekt Norbert Schmidt (vedoucí Centra teologie a umění při KTF UK). Učil nás „číst“ město – nekoukat jen na vnějšek, ale vnímat historii a hlubší kontext, který se pod plakáty a architekturou většinou skrývá.

Aktivista Zdeněk Jahn z iniciativy „Přidej se a strhni to“ pak rozmetal rozšířenou iluzi o tom, že na vizuálním balastu město alespoň vydělává. Pomocí grafů jasně demonstroval, že zisky z pronájmu ploch pro plakáty jsou v porovnání s statním rozpočtem naprosto zanedbatelné.

Další pohled přidala architektka a urbanistka Kristýna Stará (spoluzakladatelka platformy Architekti ve škole). Ukázala nám vývoj projektu Holešovické tržnice a upozornila, že vizuální smog se často chytře maskuje – například za nevhodně zvolené barvy například našich domu.

Šárka Dlouhá z Odboru hlavního architekta uhodila hřebíček na hlavičku, když připomněla jednu zásadní věc: stěžovat si na to, co je kolem nás špatně, dokáže každý. Málokdo ale zkusí s problémem reálně něco udělat. Ona si vybrala tu těžší cestu, a právě proto je dnes tam, kde je.

Společně s Veronikou Vobořilovou, koordinátorkou Strategie kultivace z hradeckého magistrátu, se s námi podělily o to, jak se snaží kultivovat Hradec Králové i samotné Hradečáky.

Že je to někdy boj s větrnými mlýny, potvrdil grafik a regionální politik Vít Luštinec. Díky němu teď víme, že většina billboardů je zkrátka nelegální. Až příště pojedeme do Hradce, už vždycky uvidíme ten konkrétní nezákonný plakát na vjezdu do města, který tam beztrestně visí přes deset let. 

Jak už to na dobrých akcích bývá, to nejzajímavější přišlo na závěr. Vzhledem k tomu, že se prezentace hostů protáhly, udělal organizátor František Burda zajímavý tah – zrušil zbytek plánovaného programu a nechal prostor pro volnou debatu. Studenti tak dostali nejen prostor k vyjádření, ale i jedinečnou šanci promluvit si s hosty osobně. A my? My jsme samozřejmě spěchali položit tu úplně nejdůležitější otázku, která nám celou dobu vrtala hlavou: Proč vlastně Adam Gebrian nemá rád Hradec Králové? 

Foto: Facebook PdF UHK