Článek Michaely Jaterkové a Jany Karlové v prestižním časopise Medical Humanities

Placentophagy: self-trust and embodied entanglements in Czech society

V prestižním britském časopise Medical Humanities dnes vyšel článek, na kterém se jako spoluautorky podílely Michaela Jaterková a Jana Karlová. Text studentky a vyučující, vychází z magisterské diplomové práce a projektu specifického výzkumu. Jde o první českou studii, která se věnuje motivacím a pohledům žen, které po porodu nějakou formou konzumují svou placentu.

Michaela studovala navazující magisterský obor Transkulturní komunikace na Katedře kulturních a náboženských studií, studium dokončila v červnu 2025. Na podzim svůj projekt představila na konferenci ve švýcarském Lausanne. Následně se zapojila do environmentálního projektu RESOURCE na Etnologickém ústavu Akademie věd a nastoupila do doktorského studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy.

V českém prostředí zatím téma placentofágie nebylo systematicky zmapované. Ženy v rozhovorech mluvily třeba o důvěře ve vlastní tělo, snaze podpořit své fyzické i psychické zdraví nebo o pocitu propojení s přírodou. Často zaznívala i určitá nedůvěra k technicistně pojaté medicíně a naopak potřeba větší autonomie a aktivního zapojení v důležitém životním okamžiku.

Placentofágie je silně kontroverzní, ale zároveň velmi zajímavé téma – a taky ukázka transkulturní komunikace v trochu nečekaném kontextu. I když všichni usilují o blaho matky i dítěte, není vůbec snadné si naslouchat a porozumět. Tahle studie se snaží popsat motivace a uvažování žen, které se pro placentofágii rozhodly. A tím možná otevřít prostor spíš pro dialog než pro vzájemné střety.

Karlová J., Jaterková M. Placentophagy: self-trust and embodied entanglements in Czech society. Medical Humanities Published Online First: 17 March 2026. doi: 10.1136/medhum-2025-013718

Abstract:
This qualitative study examines placentophagy—the consumption of one’s own placenta after birth—among women in Czechia, where the practice is increasingly visible despite lacking cultural tradition or expert consensus. Drawing on 18 semistructured interviews, we explore interlocutors’ motivations, perspectives and the broader discursive context. Interlocutors described placentophagy as a practice of care, oriented towards physical and emotional recovery and grounded in self-trust, bodily autonomy and a sense of connection with nature. Their accounts resonate with ecological thinking and a monistic worldview that positions humans and nature as interconnected, while also reflecting ambivalent or strained relations with specialised biomedical authority. The study illustrates how the placenta acquires multiple and shifting identities—as waste, therapeutic tool and symbol of entanglement or ritual object. Foregrounding these perspectives highlights placentophagy as more than a marginal or curious practice: it offers insight into negotiations of health, agency and trust in contemporary obstetric care. By attending to women’s lived experience, the study contributes to debates about how biomedical and experiential frameworks might be placed in dialogue rather than opposition.

Photo by Tissa O’Grady on Unsplash