Kalameny, cesta ke zřídlu

Je konec června. První vlna koronavirové epidemie pomalu opadá. Díky vypětí předchozích měsíců začínají školní prázdniny o týden dříve. Těším se na ně víc než kdy jindy. Jsme celkově vyčerpaní. Domácí škola, on-line výuka, nekonečná šnůra nemocí, rapidní zdražení základních potravin nám dalo zabrat. A jako by toho nebylo málo, tak jsme ve stejný čas dost krkolomně řešili koupi nového domu. Do toho se ještě namontovala popálenina ruky našeho desetiměsíčního Tobiáše a moje bolesti zad, které nakonec skončily nemocnicí a následně několikatýdenní neschopností cokoliv udělat. Terezka v noci dlouhodobě nespí ani dvě hodiny v kuse, Tobík ji nenechá. Přes den je vyčerpaná a nervózní. Ale odstavení Tobíka od kojení alespoň na noc se brání. Letos se po sedmnácti letech reálně zdá, že naše literárně-výtvarné dílny Ars Poetica – duchovní cesta básníkova, zaniknou. Téměř všichni lektoři, kteří je připravovali, byli zcela ochromeni koronavirovou krizí, a rozhodli se svou účast a závazky s ní spojené, vzdát. Dva měsíce jsme se snažili udržet naději a po odeznění restriktivních opatření omezujících hromadné akce rozfoukat pohaslý zápal nebo alespoň víru v to, že to má smysl alespoň zkusit. Potřebujeme se nadechnout, vypadnout z kruhů, do kterých jsme zaklesnutí. A tak se vydáváme na další cestu. Cíl je poněkud matný – termální vývěry Kalameny na Slovensku. Zbylé si řekne sama cesta.