Diskuse s Davidem Matáskem v klubu Pracovna v Praze

Diskuse o interpretaci umění a setkání s Davidem Matáskem – ohlédnutí za seminářem magisterského studia Důstojnost člověka a perspektivy transkulturality ve filmu a literatuře:

V průběhu uplynulého semestru probíhaly v rámci předmětu Důstojnost člověka a perspektivy transkulturality ve filmu a literatuře intenzivní kolektivní diskuse zaměřené na hlubší porozumění uměleckému dílu. V seminářích jsme se společně věnovali interpretaci různých forem umění od filmu a divadla až po literární texty. Naším hlavním cílem bylo reflektovat, co v nás umělecká tvorba zanechává, jak rezonuje s našimi osobními životy a do jaké míry jsme my sami, coby vnímatelé či interpreti, spolutvůrci výsledné zkušenosti.

Vrcholem našich společných setkání byla dubnová návštěva klubu Pracovna na Žižkově a následná diskuse s hercem Davidem Matáskem. V zajímavém dialogu jsme otevřeli řadu hlubokých témat spojených s hereckou profesí a psychologií tvorby. Diskutovali jsme například o tom, jak tenká je hranice mezi rutinou a přesvědčivostí, jak náročné je ztotožnění se s negativními charaktery nebo do jaké míry divadlo zasahuje do vnitřního života samotného herce.

Setkání nám přineslo nejen jedinečný pohled do zákulisí divadelního světa, ale především impuls k přemýšlení o smyslu umění jako takového, o tom, že posláním divadla je vyprávět příběhy, jenž se stávají zkušenostmi, ve kterých zní hlas naší lidskosti.

Děkujeme panu docentovi Janu Hojdovi, paní Barboře Hojdové, která diskusi s Davidem Matáskem moderovala, i paní  Vendule Borgulové za organizaci a zprostředkování tohoto setkání, jež propojilo akademickou teorii s živou uměleckou praxí.

Závěrečná reflexe k fenoménu divadla od jedné z účastnic semináře

“ Proč chodíme do divadla? Abychom mohli prožívat minulost, jiný život, nebo našli svou budoucnost, našli sami sebe?

Divadlo je jako propustné zrcadlo. Divák nejen poznává to, co sám zažil, ale objevuje i to, s čím se v běžném životě nesetkal. S každou návštěvou, hrou a každou hercem zprostředkovanou rolí si pak můžeme stanovit vztah podobnosti nebo kontrastu. Skrze vjemy, obrazy i pocity si tak můžeme uvědomit vlastní tělesnost a hranice vlastního já, dospět k porozumění sobě a jiným.

Lidský život dneška obsahuje i celou minulost vepsanou jako vrásky do našich tváří do živých setkání, událostí, zkušeností a výtvorů. Pohyb lidské existence je otištěný v architektuře, hudbě a tanci, zjevuje se nám v malbě, zní v knihách a poezii. Bytí k nám promlouvá i pomocí divadla, jehož dynamika umožňuje proměny jak herce a jeho role, tak i obecenstva“.