Proč byla Transkulturní komunikace mojí dobrou volbou

Michaela Vápeníková

3 x Foto

Komentář
22.3.2020 v 23:41
Proč byla Transkulturní komunikace moji dobrou volbou? 

Dala mi základ do praxe a naučila mě, že nic není zadarmo. 

Na studium Transkulturní komunikace vzpomínám moc ráda. Byly sice chvíle, které pro mě osobně byly hodně krušné, ale převažují rozhodně pěkné momenty a vzpomínky, ať už na předměty, vyučující nebo přátele. 

Nejvíc jsem oceňovala to, že obor má značný praktický přesah. Hodně lidí má totiž představu, že jakýkoliv humanitní obor je jen o teorii a člověku do praxe vůbec nic nedá. Nemohu posoudit jiné obory humanitního zaměření, ale Transkulturní komunikace je právě v tomto jiná. Věnuje se totiž také praxi a nabízí i předměty jako je management nebo marketing. Je na každém, jak se pak rozhodne informace, které získá, využít. 

Musím uznat, že jsem si původně studium Transkulturní komunikace představovala naprosto jinak. Zpočátku jsem si říkala, že jsem tady nejspíš „špatně“ a bylo to „šlápnutí vedle“. Začátky byly krušnější, než jsem čekala. Nestudovala jsem totiž gymnázium, které by mi dalo slušný společensko-vědní základ, ale uměleckou střední školu se zaměřením na floristický design. Vždycky jsem byla spíš „tvůrce“, než „myslitel“, chtěla jsem dělat něco, co mi umožní pracovat s fantazií a kreativitou. Už na střední škole jsem několikrát využila možnost vycestovat do zahraničí. Klíčová byla prakticky-výuková a umělecká stáž ve Francii. Tam jsem se rozhodla pokusit se o kulturně zaměřené vysokoškolské studium, i když jsem tušila, že to bude pořádná výzva. Hlavně jsem doufala, že se mi potvrdí, že je vše o lidech a ne o „papíru“. O tom, že jsem nešlápla vedle, jak jsem si původně myslela, mě utvrdila jedna z prvních hodin sociální a kulturní antropologie s panem doktorem Františkem Burdou. Měl pozvaného skvělého hosta, najednou to bylo přesně to, co jsem od Transkulturní komunikace očekávala. Následně na to se rozjela vlna v podobě „sinusovky“ – aneb jednou jsi nahoře, jednou dole. Chvíli mě studium naplňovalo, chvíli jsem bojovala s myšlenkou, zdali zvládnu pokračovat. 

Vzpomínám si velmi dobře na okamžik, kdy nám paní doktorka Zdenka Sokolíčková sdělila podmínky pro získání zápočtu v rámci jednoho předmětu. Požadavky byly natolik náročné, že jsem na chvíli zapochybovala, jestli vůbec zvládnu pokračovat ve studiu. Jsem dnes velmi ráda, že ten zmíněný „boj“ přišel, protože když pak člověk nastoupí do práce, tak je to vlastně stejné. Mnohdy bez zaučení „naskakujeme do rozjetého vlaku“ a člověk se s tím prostě musí poprat. Takže díky tomu, že toho bylo za studia poměrně hodně, v praxi (a ani při následujícím studiu Sociální pedagogiky), už to nebyl takový šok:-) – aneb „těžce na cvičišti, lehce na bojišti“. Zpětně hodnotím kladně, že vám studium nedá nic zadarmo, protože ani v životě to tak není. 

Transkulturní komunikace mi dala prostor se vypracovat a prospěla mi spíš po stránce dovednostní než vyloženě vědomostní. TK nás vedla k prezentování, vystupování nebo kvalitnímu písemnému projevu. Oceňovala jsem, že se nám učitelé věnují a především čtou práce, které píšeme. To byla další věc, která mi – myslím – velmi prospěla. Byl to posun. A co hlavně? Získala jsem „základy pro organizování“ – jestli se to tak dá říct:-) Dnes totiž organizuji akce kulturního a vzdělávacího charakteru a svou první akci jsem uskutečnila s ostatními spolužáky právě během studia – coby studentka 3. ročníku. I přesto, že jsem se toho tenkrát hodně obávala, dnes si nedovedu představit, že bych dělala něco jiného. Pracuji jako koordinátor v informačním středisku Evropské unie „Europe Direct Pardubice“ a zároveň jako referent turistických atraktivit města Pardubice. V agendě mám dva objekty/výstavní prostory. Úkolem je zajistit provoz a programovou náplň. Pořádám výstavy, organizuji vernisáže „na klíč“ a zajišťuji doprovodné kulturní programy k výstavám. Má práce je založena na dvou klíčových oblastech – komunikaci a kultuře. Na jeden rok jsem měla dokonce možnost si vyzkoušet funkci vedoucího informačního střediska a také manažera turistického informačního centra. I za tuto zkušenost jsem moc ráda. Jedním z nejsilnějších zážitků za dob studia Transkulturní komunikace byla také skvělá exkurze do Berlína s návštěvou mnoha galerií a naprosto perfektním výkladem tam – to je další výhoda oboru. Vycestujete do zahraničí na exkurzi se smysluplným a velmi zajímavým programem!  

V neposlední řadě získáváte přátele na celý život:-)  I když jsem dojížděla do Hradce denně a netrávila čas na všech společných mimoškolních setkáních a večírcích, byli jsme fajn parta. To nej přátelství přetrvává dodnes a pevně věřím, že ještě nějaký pátek vydrží. 

A pak jsou tu také ti, na kterých to všechno stojí. Perfektní pedagogové. Smekám před nabytými vědomostmi, odhodláním k práci, širokým záběrem a jazykovými dovednostmi. Je skvělé a nesmírně důležité, že mají chuť své vědomosti předávat dál. Ke každému z nich se mi vybavuje nějaká vzpomínka nebo hláška z hodin:-) 

Ráda vzpomínám na konzultace bakalářské práce se zaměřením na tanec, kterému jsem už od dětství propadla. Moc děkuju panu doktoru Františku Burdovi za to, že mě podpořil ve výběru neobvyklého tématu bakalářské práce a měl pochopení pro můj „zápal“ k současnému a scénickému tanci. Tančím stále a nepřestanu, dokud budu mít dvě zdravé nohy. Moc děkuji také za skvělé semináře o světovém filmu, moc mě bavilo samotné sledování i následné analýzy. Díky paní doktorce Zdence Sokolíčkové za to, že nám „naložila“ a zároveň připravila skvělé zahraniční exkurze. Neměly chybu. Paní doktorka Sokolíčková vnesla do oboru vše, co mu předtím chybělo. Díky za příjemné přednášky paní doktorce Janě Karlové. Vzpomínám ráda na úryvky textů o geniu loci a dalších tématech. Panu doktoru Davidu Boumovi děkuji za příjemnou cestu náboženstvími a za skvělé praktické semináře. Nesmírně si vážím toho, jak humorně a přitom taktně dokázal pojmout vážná témata. Paní magistře Veronice Halamové děkuji za představení evropských menšin a také za cenné rady při simulacích pohovorů na managementu. V neposlední řadě děkuji panu profesoru Tomáši Petráčkovi za široký vhled do historie, za poznání, že je důležité ji rozumět a chápat ji v kontextech. I přes vážná témata se člověk dokáže na přednáškách i zasmát, protože styl podání je skutečně poutavý. U všech vyučujících si cením velké otevřenosti vůči studentům. I to dělá Transkulturní komunikaci jedinečnou. 

Jsem ráda, že jsem si tento obor vybrala a neměnila bych. Byla to dobrá volba a skvělá zkušenost!