Rozhovor s Terezou Zyklovou - 1. část

Luděk Jirka

Komentář
22.1.2020 v 11:15
Tereza Zyklová
Narozena 1994 v Hradci Králové, obor Transkulturní komunikace studovala v letech 2013-2019 .

Proč jste si vybrala ke studiu obor Transkulturní komunikace?

Už na gymnáziu jsem se rozhodla, že půjdu studovat žurnalistiku, mimo svou rodnou hroudu. Chtěla jsem studovat na české poměry docela žádaný dvouobor – žurnalistiku a sociologii na Masarykově univerzitě v Brně. Čekaly mě proto Scio testy. Nebyla jsem si ale jistá, jestli je zvládnu, a tak jsem hledala ještě „záchytnou“ variantu, až jsem narazila na obor Transkulturní komunikace. Nabízely mediální studia, politologii a další zajímavě znějící humanitně orientované předměty (ty mě bavily už v průběhu studia na gymnáziu), takže jsem si podala přihlášku i sem. Nakonec jsem se do Brna dostala a spíš jen tak z plezíru jsem si šla zkusit i přijímací pohovor transkulturky… A vrátila jsem se z něj domů nadšená. Nebyly to pouze strohé, neosobní testy, ale pohovor s lidmi, kteří mě svou energií, přemýšlením a přístupem úplně dostali. Nakonec jsem tak zůstala ve svém rodném městě. Hrály v tom svou roli samozřejmě i jiné životní události, ale ten pohovor byl rozhodující. Zanechal ve mně dojem, že o mě opravdu stojí – navíc lidé, kteří mě samotnou uchvátili.

Jak zpětně hodnotíte své studium Transkulturní komunikace? Bylo pro Vás přínosné? Studium pro mě rozhodně bylo obohacující. Vysvětlovalo totiž praktické věci, věci kolem mě. Naučila jsem se argumentovat, zpracovávat informace, získala jsem díky němu hlubší vhled nejen do té nejzábavnější látky z gymplu, třeba do politologie, mezilidských vztahů, symboliky, kontextu historických událostí, jejichž následky nás ovlivňují dodnes…Byla to zábava. Zároveň to ale nebylo zadarmo, nešlo o jednoduché studium. I když jsem měla na co navazovat, nového toho bylo opravdu hodně. Existovalo však minimum předmětů, se kterými bych se vyloženě trápila. Přesto jsem nakonec studovala nadstandardně dlouho. Důvod byl ale u mě. První dva roky šlo všechno podle plánu, studium mě díky učitelům a předmětům úplně pohltilo. Na začátku třeťáku jsem ale odjela do Jižní Koreje, kvůli čemuž jsem pak studium prodlužovala… Nevadí.

Bylo tedy studium přínosné i pro Váš osobní rozvoj?
Bylo, možná až transformační. I když si myslím, že základ jsem měla už z gymplu, kde jsme také měli velice inspirativní učitele, Transkulturní komunikace mně dala větší jistotu v sebe sama. Třeba díky rozvoji schopnosti pracovat se zdroji. Mohla jsem jít na diskuzi s fundovanými experty a držet s nimi krok. O své studium jsem se najednou mohla opřít jak intelektuálně, tak ve svých životních hodnotách. Důležité bylo rozvíjení kritického myšlení, porozumění kontextu, ale i promýšlení témat jako pomoc, solidarita, morálka a jiné, což mi pomohlo srovnat si, co je pro mě důležité.

Druhou část rozhovoru bude možné si přečíst příští týden.