Výukový pobyt v Kolíně nad Rýnem

Zdenka Sokolíčková

Komentář
17.4.2015 v 15:21
Pět dní strávených v západní části Německa pro mě bylo znovu obohacujících, stejně jako moje předchozí učitelské výjezdy díky programu ERASMUS (Kypr 2012, Litva 2013). Přijala mě tentokrát Katholische Hochschule Nordrhein-Westfalen a především Josef Freise, kterého naši studenti znají díky jeho přednáškovému pobytu absolvovanému v Hradci Králové na jaře 2013.
Köln (anglicky Cologne), čtvrté největší německé město, si mě hned získalo. Působí mnohem menším dojmem a přitom je velké jako Praha, centrum je ale přívětivé, plné krásných kostelů (dechberoucí je samozřejmě katedrála), život tu přímo tepe, jedna kulturní instituce střídá druhou, a do toho poklidně a věčně plyne Rýn... Ulice zalité sluncem a plné lidí jarem rozjařených mě povzbuzovaly.
KatHo není z centra daleko, jen asi 8 minut jízdy metrem z místa, kde jsem bydlela. V úterý jsem přednášela bakalářským studentům sociální práce, přepínali jsme společně mezi angličtinou a němčinou, aby to obě strany zvládly bez újmy. Promluvila jsem o oboru TK a rozebírali jsme teze, které nastoluji ve své nedávno publikované knížečce Výzvy pro transkulturní komunikaci. Reakce studentů byly živé a diskuse se rozvinula velice plodně, až jsem byla sama překvapená. Ve středu mě čekala přednáška pro magisterské studenty v rámci kurzu „Rozdělené společnosti“ (německy Gespaltene Gesellschaften) vedeného Josefem Freisem. Tady jsme se věnovali tématu násilného odsunu sudetských Němců po druhé světové válce a české (ne)schopnosti reflexe těchto událostí. I tady byla debata poměrně bouřlivá, otázky byly záludnější, protože přece jen magisterští studenti, navíc s rozličným vzděláním od politologie přes etnologii po sociální práci, již přemýšlejí v širších souvislostech.
Můj pobyt ale také skýtal prostor pro ochutnávku kolínské kulturní nabídky, která je neobyčejně bohatá. Stihla jsem například Rautenstrauch-Joest-Museum Kulturen der Welt (Muzeum světových kultur), na které jsem si ponechala hodinu a půl a bylo to málo. Obvykle bývají etnografické a etnologické sbírky poněkud nudné, ale tato instituce vystavuje nápaditě a interaktivně, v tematických celcích. Otázky kolonialismu, rasismu a předsudků, funkce etnografického muzea, mezináboženského dialogu, rozmanitosti životních forem a další jsou zde zpracovány tak, aby návštěvník nebyl zahlcen a artefakty měly dost prostoru promlouvat. Dalším kulturním zastavením bylo Museum Ludwig, které obsahuje rozsáhlé sbírky moderního umění (expresionismus, surrealismus, kubismus, Neue Sachlichkeit, Die Brücke a další), ale také umění současného (pop-art, minimalismus, post-minimalismus aj.), a jehož velkolepě koncipovaná budova stojí v těsné blízkosti katedrály a nábřeží Rýna. Nejvíc času mi zabrala velká retrospektivní výstava kolínského umělce S. Polkeho.
Čtvrteční dopoledne jsem věnovala skličující návštěvě tzv. EL-DE Hausu, což je dokumentační centrum v budově, kde sídlilo mocné kolínské gestapo. Obdobnou instituci jsem viděla před dvěma lety ve Vilniusu. Pohled na dobové záznamy, fotografie, filmy, artefakty, ale i zrekonstruované vězeňské cely se srdcervoucími nápisy mučených a vražděných vyškrábanými do omítky a nakonec dvoreček, kde bylo zastřeleno či oběšeno více než 400 obětí, uvrhne návštěvníka do dumavé nálady. Potěšilo mě ale, že byl EL-DE Haus plný středoškolských tříd s pedagogy a průvodci. Odpoledne jsem se zúčastnila pro mě zcela neobvyklé akce – v uměleckém muzeu kolínského arcibiskupství Kolumba se konal hodinový „filosofický rozhovor“. Každý týden je nastoleno nové téma, přítomen je „profesionální filosof“, moderátor a publikum (asi 15 lidí). Tentokrát se hovořilo na téma „Byl(a) jsem dobré dítě?“ a bylo velice napínavé sledovat, jak se debata rozproudila, vyvstávaly nové a nové podotázky, a přitom byla diskuse dobře filosoficky vedená (žádné plkání se nekonalo). Jestlipak se takové akce konají i u nás? Rozloučení s Kolínem nad Rýnem proběhlo ve formě návštěvy místní filharmonie, na programu byl Haydn, Mozart, Say a Wagner.
Jsem programu ERASMUS+ za možnost vyjet, hovořit se zahraničními studenty a poznat nová místa velice vděčná a povzbuzuji tímto všechny studenty, kteří se semestrem v cizině váhají – není na co čekat.

O mém pobytu si můžete něco víc přečíst také zde