Blog z Norska, 1. díl

Zdenka Sokolíčková

Komentář
24.2.2015 v 11:47
Zdenka Sokolíčková a její postřehy ze studijního pobytu v Norsku

Oslo vítá nevlídně, sněhová bouře, která přechází v pichlavý déšť. Oč je nepřátelštější klima, o to jsou ale přátelštější lidé. Udělala jsem dobře, že jsem si na svůj dvoutýdenní badatelský pobyt zařídila ubytování v rodině, mám tak možnost nahlédnout do norské kultury mnohem lépe nežli z hotelového pokoje v eurostylu. Bydlím v rodině autorky románů pro mládež a uměleckého šperkaře, v půvabné čtvrti Bøler umístěné v jihovýchodní části metropole. Tyra a její manžel bydlí v ulici, ve které stojí malebné a během času roztomile omšelé dřevěné domy v nordickém stylu z 50. let – umělecká kolonie. Asociace umělců před 70 lety postavila několik řad domů šitých na míru pro lidi uměleckého zaměření, každý má prostorné studio – ateliér, do kterého proudí denní světlo velkými okny, a až do současnosti není k nákupu nemovitosti v této lokalitě oprávněn nikdo, kdo umělecky netvoří. Vznikla tak unikátní komunita malířů, sochařů, šperkařů, spisovatelů, keramiček a dalších uměleckých profesí, lidé se zde dlouhá léta znají a stýkají se ve svém volném čase.
U umělecké kolonie stojí malý supermarket a 50 metrů od „našeho“ domu začíná hustý les (Østmarka), do kterého místní vyrážejí na běžky – malý a soběstačný vesmír, umění a příroda v symbióze.
Z domova mi cesta na univerzitu trvá asi 40 minut, mám štěstí, že jedu přímo metrem a nemusím nikde přestupovat. Oslo, dramaticky se rozrůstající město nyní čítající skoro milion obyvatel, má 6 linek metra a zdá se, že hromadná doprava zde funguje dobře a je poměrně přehledná.
Univerzitní kampus je rozlehlý, budovy mají obrovská okna, aby ani paprsek světla nepřišel v často pošmourných dnech nazmar. Uvítána jsem na Katedře sociální antropologie (Fakulta sociálních studií) víc než vřele. Profesor Thomas Hylland Eriksen, norská celebrita (pokud jde o věhlas a mediální pozici, lze ho v českém kontextu přirovnat např. k Tomáši Halíkovi), úspěšný vědec a skromný člověk, mě uvedl do svého týmu a seznámil se svými momentálními aktivitami. Je hlavním řešitelem projektu financovaným Evropskou výzkumnou komisí (European Research Council) s názvem OVERHEATING neboli PŘEHŘÍVÁNÍ.
Soustředí se na vzájmené vazby mezi kulturní, ekologickou a finanční krizí, dopady globalizace na lokální komunity a způsoby, jakými se lidé v dnešním světě vyrovnávají se zrychlujícím se tempem změn všeho druhu. Pracovní tempo na katedře je mimochodem obdivuhodné, v několika lidech pracují na dvou knihách připravovaných k vydání v prestižních světových nakladatelstvích, chystají workshopy a odborné konference a každý navíc pracuje na analýze dat ze svého terénního výzkumu – Austrálie, západní Afrika, Nepál, Afghánistán, Karibik, Kanada, Srí Lanka, Maďarsko, to jen namátkou jmenuji lokality, kde pracovníci nebo studenti katedry sbírají informace o studovaných procesech. Časem se jistě dozvím víc, dnes jsem měla možnost být přítomná setkání editorů jedné z připravovaných knih a příští pondělí mě čeká projektový seminář, kde budou členové řešitelského týmu prezentovat své dosavadní výsledky.
Dva týdny se mohou zdát jako dlouhá doba, ale je tu toho tolik k prozkoumání, že si raději do diáře pečlivě zapisuji, co by mi který den nemělo uniknout. Přednášky, projektová setkání, cesta na daleký sever do města Tromsø na populárně-vědeckou celodenní akci Katedry kulturní antropologie zdejší univerzity, a k tomu samozřejmě objevování krás hlavního města s muzeem Edvarda Muncha, architektonicky poutavou budovou opery či sochařským parkem G. Vigelanda.
Bude se mi tu líbit, i když se počasí nezlepší.